Zmizení

Kapitola 3.

Dvě dívky šli po špinavé a temné ulici.
,,Mě se to nelíbí Shauno, jsi si jistá, že ten večírek je tady?" rozhlížela se kolem sebe Clara.
,,Jasně, mám to vyfocené z bráchova e-mailu." odpověděla.
,,Hlavně se to nesmí nikdy dovědět můj táta, jinak by zuřil." namítla Clara.
,,Neměj strach, nikdo se o tom niko nedozví a můj brácha je teď na dva týdnu v Amstru, takže nás nenachytá." uklidňovala jí Shauna.
,,No dobře. Hele, tamhle jsou ty dveře." ukazovala na dveře, nad kterými bylo číslo popisné 28.
,,Máš pravdu, ta adresa sedí. Moonbrightova 28. Ale je zamčeno, to je divný." Shauna přejížděla pohledem mezi telefonem a dveřmi.

Najednou se z uličky vynořil starší pán, který byl oblečený v elegantně vypadajícím, neformálním saku a modré košili. Jeho stříbrně bílé vlasy a vousy vypadali, jako že se o ně pravidelně stará. 
,,Ztratili jste se slečny? Mohu vám nějak pomoct?" nabídl se a usmál, čímž odhalil zářivě bíle zuby. 
,,Pomoct by jste nám mohl." zareagovala Shauna. "tady na tom čísle má být jedna párty, ale je zavřeno, jestli o tom náhodou něco nevíte." 
Stařík odložil bednu s vínem, kterou držel v rukou. ,,O večírku tady nic nevím, moc se jich tady nekoná." odpověděl zdvořile.
,,Ale já to našla v bratrově e-mailu. Prý že to má být tady." ukazovala mu Shauna mobil. Stařík se na telefon podíval a oči mu jiskřili ještě více.
,,Jak se jmenuješ, drahoušku?" zeptal se.
,,Já jsem Shauna Kelyová a tohle je Clara Te-" Clara do ní drkla. Shauna se na ní zvědavě podívala a Clara si jí odtáhla stranou.
,,Proč mu říkáš jména? Neznáme ho, co když je to nějaký úchyl?" skoro šeptala.
,,Proč jsi pořád tak moc opatrná? Už jsem ti přece říkala, že se se mnou nemáš čeho bát, ne? Určitě to úchy-" 
,,To nejsem, nebojte se. Říkala jsi Kelyová? Ty jsi sestra Roberta Kelyho?" oči mu pomalu hořeli.
,,Ano jsem, proč se ptáte?" vyhrkla Shauna. 
,,Proč jste to neřekla hned? Robert je už dlouho naším členem. Ale adresa večírku se změnila, to vám neřekl?" stařík začal něco tušit.
,,Neřekl.. on musel odjet." 
,,Aha, nevadí. Zrovna na ten večírek jedu, tak jestli tam chcete odvést, není problém." nabídl se stařík a otevřel postranní dveře menší dodávky.
,,Jasně, že pojedeme." obě dívky zalezli do dodávky.
Stařík hodil bednu do kufru a poté vyjel.

Když přijeli na místo, nevypadalo to jako místo pro nějakou velkou párty. Všude kolem bylo moře, a páchlo to tu zkaženým zelím. 
Vešli do velké budovy, kde už bylo několik lidí. Hrála tam techno hudba, na stole bylo spoustu plastových kelímků s vínem a plechovek s pivem. Obě dívky si vzali víno a šli se posadit na provizorní lavičku, udělanou z dřevěných krabic, potažených dekou. 
Místnost nebyla velká. Připomínala sklep. Uprostřed místnosti, byly v řadě čtyři nosné sloupy. Mezi druhým a třetím byl provizorní parket, kde tančilo spoustu lidí. Někteří seděli hned vedle nich na gaučích a horlivě se líbali. Někteří stáli opřený o zdi a sahali jeden druhému pod kalhoty. Místnost byla osvětlena tlumenou červenou barvou.

,,Ahoj, já se jmenuju George, jak ty?" K Shauně se posadil mladý a pohledný mladík.
,,Já jsem Shauna, chodíš sem dlouho?" usmála se na něj.
,,Moc dlouho ne, jsem členem teprve měsíc." chytil jí kolem ramen.
,,Ah-h, tak to jo." Shauna mu ruku sundala.
Když domluvili, přišel k Shauně nějaký muž.
,,Ahoj, kotě. Já jsem nějaký Josh." muž se k ní posadil.
,,Já jsem Shauna" řekla to odtažitě.
,,Víš, jsem smí sem jenom lidi, kteří dosáhli určitého věku, smím vědět tvoje datum narození?" zeptal se jí muž.
Shauna se napila vína. Řekla mu své datum narození a dále si spolu povídali. Čím více si povídali, tak mu zářili oči, jako by v nich měl malé plamínky.
,,Víš, Joshi, moc se mi tu líbí, ale jsem nějaká unavená, asi půjdu domu." řekla Shauna a už byla na odchodu, ale najednou se jí podlomily kolena. Upadla na pohovku mezi líbající se mládež. Ty si jí vůbec nevšímaly, protože byly moc zabraní do vášnivého líbání.

Pokoušela se vstát, ale nohy se jí podlamovali víc a víc. Později před očima viděla mžitky a všechno jako by bylo rozmazané. Před ní se objevila postava, podle ramen muž. Chytil jí do náruče a přehodil si jí přes rameno. Byl vysoký, plešatý a mohutný. 

Potom si už akorát pamatuje, jak jí hrozně bolí hlava a v intimních místech. Někdo jí vyndal z auta a dal jí napít. Uběhlo asi pět minut, ale jí to přišlo jako věčnost a pak najednou, tma.

****

Clara se snažila najít její kamarádku. Panikařila a ptala se každého, koho potkala. Najednou jí zastavil muž, který se ptal, koho hledá.
,,Víte, ztratila se mi kamarádka, Shauna. Měla blond vlasy, dlouhé po ramena a na sobě krátké zlaté šaty. Neviděl jste ji?" ptala se starostlivě.
,,Ano, viděl jsem jí, ale řekneš mi datum narození? Jakmile jsi sem vstoupila, tak musíš prokázat svůj věk." koukal na ní a v očích plamínky.
Clara se nejdříve zdráhala, ale nakonec souhlasila. Když to mužovi řekla, plamínky jakoby zhasly. 
,,Ano, šla už domu, prý máš jít za ní, bude tě čekat u silnice v taxíku." muž ukázal na dveře.

Clara došla cestou k silnici, kterou jí ukázal nějaký mladý pár. Už z dálky viděla taxíka, ale když došla dovnitř, tak Shauna tam nečekala.
Mezitím, co taxík míjel pouliční lampy, tak Clara napsala kamarádce. Shauna jí odepsala, že odjela domů dříve, ale zavolala jí tam taxi. Má se za ní stavit ráno. 

Clara o něco klidnější dojela domu. Ve dveřích potkala tátu, který se jí ptal, kde byla. Viděla, že je rozhořčený, proto mu raději neřekla pravdu, ale řekla, že byla u Shauny doma. 
Zalezla do postele a chtěla co nejdříve usnout, aby ráno mohla zkontrolovat Shaunu.