Je noc. Všude tma. Ty ležíš na své posteli a nemůžeš usnout. Ta tma je děsivá, ale zároveň tě tak moc uklidňuje. Přemýšlíš nad vším, co se kdy stalo, co by se stát mohlo, nebo co si přeješ, aby se stalo. Všude okolo je taková tma, že si na ní můžeš dokonce své představy a vzpomínky promítat.
Ikdyž je to krásné, přeješ si aby to zkončilo. Představy o kterých si myslíš, že se nikdy nestanou, bolí. Vzpomínky které už nevrátíš tě zabíjejí. Začínáš plakat, protože už na to myslet prostě nechceš.
Pláčeš však jen do tmy. Nikdo tě neslyší. Tma všechny tvé vzlyky a slzy pohltí. A nakonec vyčerpáním usínáš. Zůstaly jste jen ty a tma. Vždycky zůstanete.
ČTEŠ
Noční Rozjímání
RandomRozhodla jsem se napsat knihu (nevím jak jinak to nazývat), ve které budu psát různé kapitoly tak, že je nazvu emocí či barvou a budu je popisovat tak, jak je cítím nebo vidím já. Doufám, že se vám to bude líbit.
