Nezapomenutelný

Polibek - Temný přístav

Seděl na zadku jako přikovaný a tupě zíral na poznámku ve scénáři.

„No to si děláš pr-"

„Alane!" ozvala se Rima, založila ruce v bok. „Opakuješ se," mrkla šibalsky.

Zvedl k ní oči, v nichž se zračila bezbřehá nevěřícnost.

„Copak?" nadzvedla mírně obočí a ochutnala omáčku.

Zase málo slaná.

„Adam mi řekl, že ten scénář poupraví, ale... ale takhle?!"

„Heho hehodného?" zahuhlala Rima s plnou pusou.

„Nebylo by jednodušší tu lžičku položit na linku?" pozvednul Alan obočí.

Prudce zavrtěla hlavou, ale jeho radu poslechla.

„Nebylo by jednodušší vyjádřit se normálně?" neodpustila si popíchnutí.

„Adam chce, abych se líbal s Normanem."

Rima se rozkašlala a tváře jí zalila hořkost.

„Chápu tvůj vztek," pokývala vážně hlavou. Ani špetka smíchu v pozadí.

„Zlobíš se?" nadhodil opatrně.

„Vždycky," pokrčila rameny, „ale zvykla jsem si."

Alan ji zezadu sevřel v pevném obětí a zabořil tvář do jejích kraťoučkých vlasů.

„Odpusť," zamumlal.

„Je to povolání jako každé jiné a ty ho miluješ. Takže to prostě... respektuju."

„Jsi adeptka na svatořečení, víš to?"

„Vím," pousmála se a zamíchala omáčku. Pak vzala špinavou vařečku a naslepo s ní Alana plácla.

Ten překvapeně vyjekl a na víc se nezmohl. Jen bezmocně sledoval rudou skvrnu, jak útrpně pomalu stéká z vlasů na bílou košili.

„Nicméně," pokračovala Rima, jako by se nic nestalo. Se škodolibým pocitem zadostiučinění pomalu stírala prsty rajskou omáčku z Alanových vlasů a otírala ji do utěrky. Trochu ochutnala, soli bylo konečně dost. „Průpravu máš výbornou."

Alanovi se překvapením rozšířily oči. „Vážně?"

„Jistě," zazubila se Rima nevinně.

„Vytahuješ tohle? Po všech těch letech?" vrtěl hlavou.

„A co jiného," smála se Rima jako o život.

„Jedinkrát! Jedinkrát jsem tě podvedl! Polibkem. Ale proč to musel být zrovna chlap?!" hořekoval Alan a Rima se mohla smíchy potrhat.

„Nejspíš dílo osudu. Malá výstraha. No, od té doby sis skotskou nikdy nedal, nemám pravdu?"

Protočil očima, načež se ozval domovní zvonek.

„Já tam zajdu," povzdechnul si.

Za dveřmi stála Emma. Nevzpomínal si, že se domlouvali na společném obědě, ale rozhodně ji viděl rád.

„Stalo se něco?" okomentovala jeho trpitelský výraz a teprve pak si všimla rajské omáčky, jejíž zbytky dopadly na košili a zvětšily už tak velkou skvrnu.

„Jsem nejspíš homosexuál," trhnul Alan neurčitě rameny a vrátil se do kuchyně. Emma ho zmateně následovala.

„Ahoj, drahá," přivítala se s ní Rima a spiklenecky mrkla. „Tu novinu už jsi slyšela?

Alan se jal prostírání, poctivě utíral stůl a pro dobro vlastního mentálního zdraví obě přítelkyně ignoroval.

„Ne. Ale rozhodně to musí být něco zajímavého."

„Náš drahý Alan se bude tulit s Normanem."

Emma vyprskla smíchy. „Jak to vzal?"

Rima se mlčky podívala nejprve na Emmu, pak na Alana, a pak tiše špitla: „On si dá skotskou a bude to dobré."

Vzápětí jí na hlavě přistála utěrka.

Když druhého dne ráno Alan odcházel, dala mu Rima do kapsy kabátu placatku se skotskou whiskey. Nevěděl, zda jí využije, ale lepší ženu by rozhodně nikde nenašel.

-----------

Tenhle příběh vznikl při zatraceně dlouhém čekání v ordinaci praktického lékaře sotva den poté, co jsem Temný přístav viděla. V podstatě to byla má osobní terapie, kdy jsem vstřebávala nečekaný konec. 

I přes tyhle podmínky vzniku je to můj nejoblíbenější příběh. 

Snad jste si užili čtení jako já psaní. 

Meg