Darktiger CZ

Kapitola 1. Temná noc

Ahoj, tohle je moje úplně první dílo, které někde zveřejňuji. Pokud se vám něco líbí nebo nelíbí, napište prosím do komentářů. Doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit :)

Kráčel jsem neslyšně temnou ulicí a doufal, že mě nikdo nespatří. Nechtěl jsem narazit na stráže, kterým bych musel vysvětlovat, proč jsem venku ve 2 ráno. Byla chladná noc, takže strážní nejspíš vysedávali na strážnici, kde hráli kostky a zahřívali se pálenkou. Z žádného domu nevycházel ani paprsek světla, ale mě to vůbec nevadilo, ve tmě vidím stejně dobře jako ve dne. Jako kočka, jako tygr.

Náhle se zvedl ledový vítr, stáhl jsem si černou kápi hlouběji do čela, sklonil hlavu a rázně přidal do kroku. Už jsem stál před dveřmi hostince v naději, že se zachumlám do teplé postele v pronajatém pokoji, když náhle začal zvonit zvon.

„Poplach, poplach, " ozývalo se ze všech stran. Sakra už to vědí. „ Stráže prohledejte každý dům a uzavřete brány, nesmí nám uniknout," přikazoval hluboký hlas. A je po odpočinku, musím okamžitě zmizet. Běžím co nejrychleji ke svému koni, ještě že jsem krčmáře přesvědčil, aby mi ho dovolil ustájit vedle jeho krávy ve chlévě místo v městských stájích.

Kůň podrážděně zařehtal. „ Klid, Blesku, to jsem já," hned jak zaslechl můj hlas, se uklidnil. Bleskově jsem mu nasadil sedlo, zapnul popruhy a chvatně nasedl. Pobídl jsem Bleska do cvalu a ujížděl k městské bráně. Už to nebylo temné a tiché město, teď všude zářily pochodně a křik stráží zněl ze všech stran.

„Tamhle je," řval jakýsi voják a ukazoval na mě halapartnou. Na nic jsem nečekal, pobídl koně a uháněl k bráně. Už jsem ji zahlédl, ale stráže ji rychle spouštěly dolů. Pobídl jsem Bleska do trysku a sklonil hlavu na jeho šíji v naději, že pod branou podjedeme. Ve tváři jsem cítil Bleskovu hřívu a neměl odvahu zvednout hlavu, věřil jsem, že můj kůň nás zvládne odsud dostat.

V duchu jsem přemýšlel, co dělat, až se brána zavře, jestli bojovat nebo se vzdát. Z mých myšlenek mě vytrhla prudká bolest na zádech, ohlédl jsem se, abych zjistil, kdo na mě útočí, ale za mnou se jen s rachotem uzavírala brána, nyní níž než koňská hlava. Pak mi to došlo, na jednom z bodců na mříži se leskla krev, moje krev.

Cítil jsem, jak mi stéká po zádech krev, budu si to muset ošetřit. Ale teď se odsud musím dostat. Naposledy jsem se ohlédl k městu, pobídl patami Bleska a uháněl temnou nocí k lesu.