Upíří les -Elisa

1.

Elisa se rozhodla, že dneska tajně uteče z domu, aby se mohla podívat na druhou stranu lesa, kam vždy toužila se jít podívat, ale rodiče jí to vždy přísně zakázali. Začalo se pomalu stmívat. Dokonce začal vycházet temně rudý měsíc. Elisa pomalu otevřela tmavé dveře z jejího pokoje na temnou chodbu. Pomalu vykročila, snažila se být co nejvíc potichu. Když vstoupila na práh ozval vrzavý zvuk staré ztrouchnivělé podlahy. Elisa se silně rozbušilo srdce, měla strach, že jí její rodiče přistihnou ,jak utíká pryč z domu na druhou stranu lesa. Když potichu a opatrně přešla půlku chodby, uvědomila jsi, že nenechala žádný vzkaz pro rodiče. Nevěděla jestli se má vrátit do svého pokoje a napsat vzkaz tam, nebo jít dál v cestě a napsat vzkaz v kuchyni, která byl v dolním patře. Na konec se rozhodla, že ho napíše v dolním patře . Na cestu jí svítilo rudé světlo, které pocházelo z měsíce, který nadpřirozeně blízko. Elisa procházela okolo ložnice rodičů, tam byla obzvlášť opatrná. Došla ke starým schodům, které vedly do dolního patra. Přišla před první schod. Opatrně vykročila pravou nohou na první schod. Opět se ozval vrzavý zvuk, ale tenhle zvuk byl mnohem víc hlasitý. Elisa dostala velký strach, protože ložnice byla hned vedle schodů. Odhodlala se sestoupit na další schod. Druhý schod taky zavrzal. Elisa uslyšela jak se dveře za skřípavě otevřely. Ze dveří vyšla vysoká hubená žena s havraními vlasy, které jí sahaly až po ramena. Obličej měla rozespalí. Její šikmé oči jejichž duhovky byly zbarvené do temně červena se na ní nechápavě podívaly. " Eliso" zamručela "Kam jdeš?" podívala se na ní nechápajícím podhledem. Elisa zůstala stát strnula na druhém schodě. No tak Eliso rychle něco vymysli . Řekla si Elisa v duchu. " No... Já se jdu napít." odpověděla Elisa své matce . Matka pouze přikývla a odešla do ložnice. Elisa pak vesele sešla po schodech až do kuchyně. Už nevadilo jak ty schody nahlas vržou. Když Elisa sešla dolů zabočila doleva ,aby se dostala do kuchyně, kde jsi den předtím nachystala batoh s věcmi. Snažila se najít kus papíru, ale nemohla žádný najít. Nakonec našla malý kus zažloutlého papíru. Elisa se snažila napsat krátký dopis na rozloučenou. Kus papíru připevnila na hlavní dveře. Vzala svůj malý baťůžek. Hodila jsi batoh na pravé rameno. Už stála u dveří a začala mít pochyby o tom jestli má jít a žít v dobrodružství a v poznávání nových věcí, nebo zůstat doma a dál žít nudný život, který už žije šestnáct let. Ani neví nad čím přemýšlí, každý chce žít v dobrodružství. Pomalu se začala natahovat po klice už se jí skoro dotkla, lehce sáhla na starou, ale vyleštěnou kliku." Eliso!" ozvalo se ze schodů. " Kam jsi myslíš, že jdeš?!" Elisa se pomalu otočila a podívala se na schody. Na schodech stála Elvíra Elisinina matka. " No...Já jsem chtěla jít ven." smutně odvětila matce. Elvíra se sešla ze schodů, doprovázel jí skřípající zvuk schodů. "Eli..." řekla mile Elvíra." My jsme ti zakázali jít pryč a máme proto dobrý důvod, který nemůžeme zatím říct." Elisa smutně  položila batoh na zem a šla  pochodech, přes chodbu až do svého pokoje. Kde jsi lehla do své velké postele. Obličejem dolů a začala vzlykat, ze vzlykání se stal malý pláč. Elisa se vzchopila, utřela slzy a šla naštvaně za rodiči. Zabušila na dveře. Ze dveří se ozval nabručený  mužský hlas." Co se děje?" Elisa začala naštvaně křičet." Proč mě nenecháte jít pryč?" Z ložnice se neozval ani hlásek.