Paní čas: Plán B

11

Nedokázala v noci usnout, představa že odejde ji mučila a ona si přála aby na celém světě byli jenom oni tři. Když se jí podařilo konečně usnout probudil ji pohyb. Pootevřela oči a zalapala po dechu.

Spatřila Sebastiana, který nasál Damiánův penis a ten si skousl ret aby nevykřikl. Pohl zadkem a zajel mu ještě hlouběji do úst. Cítila jak vlhne a rukou zajela mezi svá stehna. Pomalu se hladila a vždy když ho nasál do sebe vsunula do sebe prsty. Damián si jí všiml a jejich pohledy se setkali. Když ho Sebastian vsunul do úst a on spatřil jak do sebe vnořuje prsty vykřikl a strnul. Sebastian se narovnal a políbil ho. Pak se sklonil Damián a uchopil jeho ztopořený penis. Sebastian zasténal a položil mu ruce na ramena. Všiml si jí jak je sleduje s roztaženýma nohama a s otevřenými ústy její prsty mizí a znovu se objevují aby ji pomalu vedly ke srázu. Sebastian zabručel a Damian se narovnal a dlouze ho políbil.

Vanesa už to nedokázala dále snášet a zrychlila. Oba muži se na ni otočili a ona se prohnula v zádech a v křeči se stočila do klubíčka. Lehli si kolem ní jako strážci a všichni usnuli.

Probudila se brzo a nedokázala usnout. Vstala a rozhodla se, že udělá snídali. Naneštěstí ten den asi vstala levou nohou. Nic se jí nedařilo a její nervy vysely na vlásku. Spálila slaninu a při tom i své prsty.

„Co to tu vyvádíš?" dovnitř vejde Sebastian a rozhlédne se po spoušti. Stiskne čelisti „Snažila jsem se udělat snídani, ale všechno se dnes proti mně spiklo," uchopil ji za ruce a otočil k sobě. „To nevadí," snažil se ji uklidnit. „Ale vadí!" supěla „Chtěla jsem ti aspoň udělat pořádnou snídani když už musíš odjet," ozvalo se syčení.

Otočila se a nerozvážně uchopila kastrol rukama. Zaklela a upustila ho do dřezu. „Sakra!" mrštila první věcí která jí přišla pod ruku. „Proč?" zaťala pěsti a otočila se k němu. Chvíli na něho hleděla, pak udělala krok a políbila ho „Chci abys mě ošukal," její hlas byl tvrdý. Její prosba ho potěšila. To bylo něco co uměl. Bez váhání smetl věci ze stolu a vysadil ji na něj. Přistoupil k ní a tvrdě do ní vnikl. Vykřikla a položila se na stůl. Znovu a znovu do ní vnikal tak prudce jak dovedl. Najednou z ní vystoupil a otočil ji. Ležela břichem na stole, uchopil její spletené vlasy a přirazil zezadu. Prsty se jí zaťaly do kraje stolu. Jeho tempo se stupňovalo až nakonec vykřikla a on ji následoval. Rychle oddechoval a odtáhl se od ní. Zůstala bezvládně ležet.

Napadlo ho, jestli jí neublížil. Opatrně ji zvedl a v jejích očích uviděl slzy „Ublížil jsem ti?" zeptal se. Zavrtěla hlavou. „Tak proč pláčeš?" „Já nechci abys odešel, nemůžu tě ztratit," zavrtěl hlavou „Proč?" uchopila jeho obličej a políbila. „Ty jsi druhá polovina mého srdce, tak jako Damián je tou první. Oba vás miluju," povzdechl si a utřel jí slzy. „Taky tě miluju, stejně jako Damiána, ale mám povinnosti které nemohu déle odkládat."

Přikývla a utřela si obličej „Vrátíš se někdy?" nad touto otázkou přemýšlel celou noc. „Pokusím se," nezněl moc přesvědčivě. Rozhlédla se po nepořádku a usmála se. „To bylo tvé třetí přání," vzpomněla si. „Ještě mám čtvrté," nadzvedl jí bradu a počkal dokud se na něho nepodívala. „Vrátit se k vám." Usmála se, ale v duchu bezmocně křičela.

Když posnídali – to co zbylo, nastal čas loučení. Muži se objali a políbili. Pak Sebastian přistoupil k Vanese a povzbudivě se na ni usmál. „No tak, lásko, usměj se. Jsi ta nejkrásnější žena na světě a já ti slibuju že se vrátím," nedokázala mu to věřit. Nedokázala snést další lži, kterými ji chtěl uklidňovat. Objala ho a dlouze políbila. „Miluju tě," zašeptala. „Já tebe taky," políbil ji na špičku nosu a odešel.

Seděla uprostřed vany, která se jí zdála neuvěřitelně velká a prázdná. Ani si nevšimla že Damián vešel dovnitř. Až když rozvířil hladinu k němu vzhlédla. Sledovala jak se jeho tělo pomalu noří pod vodu.

Aspoň že jí zůstal on, pomyslela si, ale teď, když byla Alžběta v bezpečí a jejich úkol skončil, už ho u ní nic nedrželo. Co když ji také opustí? Co s ní bude pak? Posadil se k ní a objal ji. Položila si hlavu na jeho rameno a zavřela oči.

„Chtěl bych ti něco říct Nes," jeho hlas byl něžný a plný soucitu. „Vím že tímto náš úkol skončil, ale chci zůstat s tebou a starat se o tebe," vzhlédla k němu a nejistě hleděla do jeho očí, které ji sledovaly a čekaly na její odpověď. „Proč?" zavrtěla hlavou. Pousmál se a uchopil její obličej do dlaní „Vážně na to musím odpovídat? Miluju tě od prvního okamžiku kdy jsme tě spatřil když nás seznámili abychom pomáhali Alžbětě. I když jsem se pak dozvěděl o tvé minulosti v bordelu, nijak to mé city vůči tobě nezměnilo. Jsi jediná žena, která ve mně probudila city, o kterých jsem neměl ani ponětí. Chci tě ochraňovat a starat se o tebe, chci abys byla dokonce svého života šťastná tak, jak si zasloužíš," jeho slova jí hnaly slzy do očí. Jemně jí je utřel a čekal na její odpověď. 

Nedokázala říct ani slovo, bála se, že se rozpláče. Posadila se mu na klín a jemně políbila. „To znamená ano?" zašeptal. Přikývla a znovu se její rty přitiskly na jeho. Objal ji svými mohutnými pažemi tak silně, až téměř nemohla dýchat. Nadzvedl ji a pomalu pronikl až do jejího teplého nitra. Zachvěla se a její nehty se mu zaryly do zad. Cítila jak citlivě do ní proniká stále dokola až se jí tělo začalo propínat a toužit po úlevě.

Těsně před tím než jí dosáhla se zastavil a zvedl se s ní v náruči. Vyšel z koupelny a položil ji na postel. Poodstoupil a zkoumavě si ji prohlížel, jak tam ležela mokrá, udýchaná a roztoužená. Její nitro spaloval žár, který toužil po uhašení. Jeho dlaně přejely od jejích nohou přes boky až k prsům a ona pod jeho dotykem tála jako led na poušti. Znovu do ní vstoupil a její zasténání ho přimělo své pohyby opakovat.

Její dlaně se ovinuly kolem jeho hýždí a pevně je stisky. Jeho pohyby se zrychlovaly jak ho její pohled propaloval a z jejích otevřených úst unikaly vzdechy, které se nakonec proměnily ve výkřik a on cítil jak jejím tělem otřásá křeč. Její výraz ho svrhl ze srázu a zamručel, když ji naposled celou naplnil.

Leželi vedle sebe a hleděli si do očí. Byla mu neskonale vděčná že se rozhodl s ní zůstat, na druhou stranu ji ovládal strach z toho, že když Sebastian selhal ten, kdo ho najal ho za to potrestá. Jako by jí četl myšlenky, přitiskl ji k sobě a políbil do vlasů „Neboj se o něho, on se vrátí." Pousmála se, ale nevěřila tomu.