Paní čas: Plán B

13

Najednou ucítila teplou věc, která jí tekla po stehnech a pevný stisk na rukou povolil. Pomalu pootevřela oči a spatřila muže, který se sesunul k zemi. Postavila se a zjistila, že má nohy a ruce od krve, rozhlédla se po mužích, kteří leželi bez hnutí na zemi. Nechápala co se tu stalo.

Koutkem oka uviděla pohyb. Rychle se otočila a stanula tváří tvář muži, který jí byl na první pohled povědomí. Měl vousy a dlouhé tmavé vlasy mu padaly do tváře. V ruce držel zkrvavený nůž. Pohlédla mu do očí a najednou jí z tváře zmizela všechna barva.

Viděla ducha, pomyslela si, to je jediné vysvětlení. I přes to jak byl zarostlý ho poznala. Sebastian stál přímo před ní. Cítila, jak se jí zužuje pohled až nakonec ztratila vědomí.

Probudila se s výkřikem při vzpomínce na odporné události. Damián seděl u ní „Už jsem u tebe, už ti nikdo neublíží. Moc se omlouvám že jsem tu nebyl," zavrtěla hlavou. „Za to nemůžeš," viděla v jeho očích že s ní nesouhlasí. Usmála se na něho. Pak se ale zamračila když si vzpomněla na ty oči. „Co se stalo Nes?" nevěděla jestli mu to má říct.

„Já jsem ho viděla," zašeptala. Damián se zamračil a podíval někam za ni. „Nes," usmála se na něho „Já ho viděla," zavřela oči a chystala se znovu usnout. Najednou cítila jako by se její dlaně dotklo něco teplého. Pootočila hlavu a přemáhaje spánek pootevřela oči. Seděl vedle ní a držel ji za ruku. Ani se nepohl a neřekl jediné slovo. Jen ji sledoval. Usmála se a nechala spánek aby ji přemohl.

Otevřela oči. Byla tma, jen slabí měsíční svit ozařoval místnost. Otočila hlavu a spatřila ty tmavé oči, které ji propalovaly a uklidňovali zároveň. Vlasy měl stažené dozadu a i přes tmavé vousy viděla jak se na ni usmívá. Nakloní se k ní a pohladí ji po tváři. Nadechne se aby se ho zeptala jestli se jí jen zdá, on jí ale položí prst na rty. Zachvěje se při jeho dotyku.

Pomalu objede jejich obrys a pak začnou prozkoumávat její krk a hruď jestli je stále stejná. Sledoval jak její bradavky tvrdnou, když prsty přejížděl po bledé kůži mezi jejími prsy. Uchopil ji za stehno a uvolnil si cestu. Když se jeho prsty dotkly jejího rozpáleného klína zasténala. Její vlhkost ho lákala aby si ji vzal. Vstoupil do ní prsty a její záda se před ním propnula jako luk. Natáhla k němu ruku, kterou uchopil a propletl své prsty s jejími. Položil jejich spletené ruce za její hlavu a naklonil se k ní. Zastavil se pár centimetrů od jejích otevřených úst. Její horký dech mu zahříval tvář a sledoval jak jí z nich unikají zasténání. Znovu do ní vnikl a ona mu vyšla pánví vstříc. Pohl prsty až se zachvěla a slastně zasténala.

Sklonil se a její steny zanikly v jeho ústech. Naklonil se k jejímu uchu „Tolik jsi mi chyběla," přerývaně se nadechla. „Taky mi chybíš," zamračil se a pohlédl jí do očí, ze kterých jí tečou slzy. „Neplač, má lásko. Jsem tu s tebou, vždycky jsem s tebou," pousmála se. Přitáhl si ji do náruče „Spi," políbil ji na rameno. Zavřela oči a během chvilky upadla do spokojeného spánku.

Když se probudila slunce už bylo daleko na obloze. Vstala a vešla do koupelny, kde měla napuštěnou horkou vodu. Chvíli v ní bezmyšlenkovitě seděla a přemýšlela nad předešlou nocí. Ten sen byl jako skutečný. Jeho dotyky i vůně byly přesně takové jaké si je pamatovala. Vstala a osušila se.

Než si stačila osušku omotat kolem těla objevil se Damián. Ve tváři měl výraz, kterému nerozuměla. „Nes, musím ti něco říct," zamračila se. „Sebastian, on není mrtvý," zavrtěla hlavou. „Tomu nevěřím," dělal si z ní legraci? Sotva se vyrovnala s jeho smrtí a on jí teď řekne že to byla lež? „Nes, vím že je to těžké," zarputile vrtěla hlavou. Damián si povzdechl a otočil se ke dveřím.