Paní čas: Plán B

12

Dny ubíhaly a Damián každý den chodil do města jen aby zjistil nějaké zprávy o Sebastianovi aby ji uklidnil. Téměř nejedla a často dlouho sedávala bez jediného slova a hleděla někam do dáli.

Jednoho dne se vrátil z města a našel ji na stejném místě, jako když odcházel. Už jeho pohled prozrazoval že nenese dobré zprávy. Vstala a zamířila k němu.

„Mrzí mě to Nes, šíří se zprávy že byl Sebastian nalezen mrtev v jeho domě," zarazila se a nepatrně zavrtěla hlavou. Vztáhla k němu roztřesenou ruku, ale než ji stačil zachytit sesunula se k zemi.

Následující dny pro něho byly muka. Neřekla ani slovo a viděl jak se uzavírá do sebe. Sedávala za domem a hleděla do dálky na moře. Nevěděl co má udělat aby se znovu smála a byla šťastná. Jako by ho vraždili, když se na ni musel dívat jak se trápí.

Po několika dnech se její stav nezlepšil. Seděla za domem a sledovala Damiána, který se koupal v moři. Co to dělám, pomyslela si, ten muž mě miluje a já tu truchlím pro jiného, mrtvého. I půl srdce může fungovat.

Vstala a vešla do domu. Věděla že se její chování musí rapidně změnit. Chtěla aby byl Damián šťastný, zasloužil si to. Když se vrátil dovnitř našel ji v kuchyni jak prostírá stůl. Vzhlédla k němu a pousmála se „Máš hlad?" nevěřícně ji pozoroval, jak na stůl pokládá příbor a pak talíře. Přistoupil k ní zezadu a položil ruku na její bok. Napřímila se a otočila „Chybělas mi Nes," zašeptal a ona v jeho očích spatřila slzy.

Objala ho kolem krku a políbila „Já vím, a omlouvám se," šeptala mezi polibky. „Už jsme ale zpět a chci abys byl šťastný," jeho ruce ji k němu tiskly a cítila jak jí naskakuje husí kůže. Nohy se jí třásly a cítila, jak moc po jeho dotycích touží. Odtáhl se od ní a zadýchaně na ni hleděl. „Chci tě zase vidět jak sténáš rozkoší," zachraptěl.

Smetl ze stolu věci a posadil ji na něj. Svlékl jí župan a sledoval její hrudník, který se vzdouval jak oddechovala. Uchopil ji za stehna a rozevřel je. Přistoupil k ní a začal líbat její krk a prsa, až se jí podlomily lokty. Dlaně se mučivě pomalu posunovaly výš až se nakonec jeho prsty dostaly do cíle. Zalapal po dechu když zjistil, jak je vlhká. Sklonil se a ochutnal ji. Její vůně i chuť ho připravovala o rozum a její zmítající se tělo o zbytky sebeovládání. Když se naposled propnula a hlasitě vykřikla usmál se. Políbil ji na ústa a sledoval jak jí růměnec barví tváře. „Tolik tě miluju Nes, udělal bych pro tebe cokoliv," otočila se k němu a bolest v jejích očích ho bodla u srdce.

„Slib mi že mě nikdy neopustíš," jemně se na ni usmál a pohladil po vlasech „To by mě museli první zabít," políbil ji a cítil jak se jí ulevilo. Vše se postupně vracelo do normálu a oba byli šťastní.

Jednoho slunečného dne seděla za domem v Damiánově košili, kterou měla rozhalenou a užívala si horkých slunečních paprsků. Damián odešel do města a ji ještě teď bolelo celé tělo po tom, co se milovali. Za zavřenými víčky viděla jeho tělo, které pod jejími dotyky tvrdlo a jak jeden její dotek dokázal probudit doutnající sopku. Usmála se.

Když uslyšela hluk, myslela si že se Damián konečně vrátil. Otevřela oči a s úsměvem se otočila. Ten se jí ale v mžiku vypařil, když před sebou spatřila dva cizí muže, jak si ji chtivě prohlížejí a při tom si rukou sahají do kalhot. Jak nejrychleji dovedla si přitiskla košili co nejblíže k tělu a postavila se.

„Co chcete?" zeptala se. „Co bys tak řekla?" řekl jeden a udělal krok směrem k ní. „Odejděte, můj manžel je doma," chtěla vejít do domu, ale v tom se objevil třetí muž a uchopil ji za ruku „Není," zašklebil se. „Nechte mě na pokoji!" křičela a vzpouzela se, ale marně.

Ti dva přišli až k ní „Klidně si křič, stejně tě tu nikdo neuslyší," zasmál se a jeho společníci ji uchopili za ruce a hrubě ji položili na stůl. Muž si stáhl kalhoty a s odporným šklebem ji chytil za nohy, které se snažila vší silou držet u sebe.

Tvrdě je roztáhl a bolestivě do ní vnikl. Vykřikla a pevně zavřela oči. „Prosím!" křičela, ale nebylo jí to nic platné.