Sakura x Kakashi [KakaSaku]

29

Probudila jsem se s ukrutnou bolestí hlavy. Vlastně mě bolelo tak nějak všechno. Chtěla jsem zas usnout ale pak sem si uvědomila co se stalo. Rychle jsem se vyhoupla do sedu a rozhodla se okolo sebe. Jak jsem očekávala ležela jsem na Sasukeho pohovce a on vedle mě spokojeně oddechoval. "Kso...kso..." Zaklela jsem.  Musím odtud vypadnout než se vzbudí. Ale zároveň jsem potřebovala sprchu. Byla jsem spocená a samozřejmě od....eh... víte čeho. Neváhala jsem posbírala svoje oblečení a rychle vběhla do koupelny. Ihned sem skočila pod sprchu a umyla se. Tohle byl určitě rekord v nejrychlejším sprchování. Hodila jsem na sebe oblečení a vyskočila ven oknem. Během toho co sem skála po střechách domů se mi nahrnuli slzy do očí. Sasuke...moje dlouho léta láska mě právě znásilnil. A navíc jsem "podvedla" Kakashiho. Někoho koho nadevše miluju. Doběhla jsem domů a hned co sem zavřela dveře jsem se sesunula k zemi a rozbrečela se. Brečela jsem a srovnávala si v hlavě co mám udělat. "Musím to Kakashimu říct.... musí to pochopit." Zvedla jsem se rozhodnutá to udělat. Pak mi něco došlo....do prdele. Já antikoncepci neberu a Sasuke ochranu nepožil. "To bude dobré... přece by se to hned na poprvé nepovedlo." Uklidnila jsem se a vyběhla ke Kakashiho bytu.

Stojím před jeho dveřmi a váhavě jsem zaklepala. Jen co otevřel se mi zase nahrnuly slzi do očí. Ani jsem se nedokázala udržet na nohou a zhroutila jsem se Kakashimu do náruče. Ten ihned zareagoval a chytil mě. Začal mě hladit po vlasech a opatrně se mnou šel dovnitř. Aby alespoň zavřel dveře. Pak mě vzal do náruče a odnesl na gauč. "Co se stalo princezno?" Řekl klidným a pro mě uspokojujícím hlasem. "Já...on...on je prostě takový hajzl." Řekla jsem. "Kdo? Já mu dám" řekl opatrně a začal mě znova hladit po vlasech."Jen se uklidny...pak mi to řekneš."

Po chvíli jsem byla už docela klidná a začla jsem. "No víš...jak mě Sasuke pozval na oběd" viděla jsem jak když sem vyslovila jméno Sasukeho zaťal ruku v pěst. "No...pak mě přemluvil ať si s ním dám sklenku saké....no a pak do mě rval další až jich bylo asi 13. No a potom....." Zhluboka jsem se nadechla. "Potom mě...on... mě... prostě mě znásilnil.... normálně bych se ubránila...ale pod vlivem alkoholu jsem byla naprosto slabá a bezbranná." Jen co jsem to dořekla nahrnuly se mi opět slzi do očí. "A pochopím když mě za to teď budeš nenávidět a opovrhovat mnou...a vše skončí" šeptala jsem na konec.

To už sem opět brečela na plno a přes slzi jsem nic nevyděla. Dlouhou chvíli mlčel...a já se bála co nastane. Očekával jsem vše. Že se rozkřičí a skončí se mnou, že si to bude chtít promyslet že mě nechá a nebo pro mě ta nejlepší možnost. Že mi odpustí. "Ten hajzl...." Zavrčel najednou zlostně až jsem se lekla. "Ten hajzl tak zaplatí.... já ho vezmu. A pomalu mu z těla vytáhnu všechny orgány za živa!" Rozkřičel se. Jeho tvář nezdobyl ten arogantní výraz bez emocí který má často, ani ten úsměvu který v mé přítomnosti má prakticky neustále. Jeho tvář dočista hořela vztekem. Zvendul se z gauče, nasadil si vestu a masku. A na tváři se teď na chvíli mihnul zlomyslný úšklebek. "Heh...si myslí že mu to jen tak projde. Jdu si to sním vyřídit." Řekl a rozběhl se ven. Byla jsem mu v patách. Taky jsem chtěla dát Sasukemu alespoň jednu facku.

Netrvalo dlouho a stáli jsme před Uchiha sídlem. Kakashi (jak jinak) vešel dovnitř bez zaklepání či jiného náznaku že vstupuje dovnitř. Došli jsem k pohovce a jak jinak tu Sasuke stále ležel a spokojeně spal. Přešla jsem k němu a vzbudila ho pořádnou fackou. On se zmateně zvendul a třel si tvář kam jsem ho udeřila. Ospalýma očima těkal kolem sebe. A než se stačil vzpamatovat Kakashi ho chitil pod krkem a zvendul do vzduchu. Měli jsme výhodu. Sasuke byl ospalý a překvapeny tím pádem se nebránil. "Ještě jednou tě něco takového vůbec napadne. Vytrhnu ti z těla hezky jeden orgán po druhým a to pěkně zaživa." Zavrčel Kakashi tak zlostně až jsem ho skoro nepoznávala. "Právě jsi si vytvořil mocného nepřítele." Skyl ještě. Viděla jsem mu na očích že by nejradši použil chidori. Ale věděl že to by bylo příliš. Vši silou s ním hodil o stěnu až mu z úst vyteklo trochu krve. Pak mě chytil za ruku a odešli jsme. "D-dekuju že jsi mi odpustil" špitla jsem když jsme již stáli venku. "Proč bych neměl... nemůžeš za to...a i kdyby. Miluji tě nadevše a nechci tě ztratit." Řekl a políbil mě. Vášnivé, vroucně a prostě tak jak to umí jen on.

Nemyslete si že tohle je konec... vidím to ještě tak alespoň na dvě kapitoly.