Láska bez času

Jedna

"Ahoj," slyším vedle sebe říkat Miriho, který si právě sednul vedle mě. Jeho vysoká postava se složila na židli jako leporelo. Jeho krásně opálená kůže byla zrovna výraznější, když měl na sobě bílou košili, černé vlasy má zčesané do culíku, jinak nosívá afro. Jeho smaragdově zářící oči vypadají jako kdyby spal jen hodinu. "Nazdárek," pozdravím ho nazpátek. "Koukám, žes moc nespal, cos dělal celou noc?" pronesu jemně provokativním tónem a začnu si namotávat své zrzavé vlasy na prst. To dělám, když jsem nervózní nebo je mé okolí nudné. "Čeká mě dneska pět testů," odsekne a začne hledat ve svém duhovém batohu propisku a sešit, aby se mohl dále učit. Sedíme ve velké aule, kterou před dvěma roky k naší škole vybudovali. Světla jsou rozmístěna v rozích a veprostřed, kde tvoří dohromady čtverec. Sloupy, vedle kterých jsou široká, neprůstřelná okna, jsou různě ozdobeny hlavami slavných osobností. Dřevěné sedačky jsou naskládány hned vedle sebe jako sardinky v konzervě. Kdyby tu něco chytlo, vše skončí v popelu, pomyslím si. V koutku svého oka uvidím pohyb. Přichází k nám Terry. Je to Miriův přítel. Chodí spolu už od... kdo ví kdy, ale něco přes rok to už bude. Terry je přesný Miriův opak jako Jing Jang, světlá kůže jako bílá barva, kdybyste ho někdo nechal na sluníčku, neopálí se. Miri je zábavný, společenský, nerozhodný, rozumný a upovídaný jako má stará sousedka, která bydlí nade mnou v paneláku a z celého srdce ji nenávidím, zatímco Terry je tichý, samotářský, rozhodný a přicházející s blbými nápady. Oba mají smaragdově zářící oči, vystouplé rty a malý nos, který směřuje dolů. To je jediné, co mají společného.
Nikdy nepochopím, jak se ti dva mohli dát spolu dohromady, ale potom, co jsem slyšela o čem se baví, to začínám pomaličku chápat.
Zvonek konečně zvoní a ředitelka vchází do auly a po schodech dolů ke stolu, kde už sedí další učitelé a zástupce. Je jako lavina špatných zpráv. Její velké výstřihy u halenek, které nosívá k dlouhým sukním a k šatům, které za sebou tahá jako z dětské pohádky Na vlásku Locika své dlouhé vlasy. Vlasy má nabarvené na blond a je štíhlá jako okna, vedle kterých prochází. Už teď se mi hnusí den a to se na mě ani nepodívala. Vede kurz malířství po tom, co minulá učitelka kurzu otěhotněla a já na něj musím stále chodit, aby si nemyslela, že jsem neodešla kvůli ní, což je pro ní přáním. Ani ona nemá ráda mě. Se mnou a s mými problémy se setkala už několikrát. Došla ke svému místu dole, otočila se na učitele a zástupce, s kterými si vyměnila pozdravy, a poté se otočila na nás a všechny nás sjela svým vražedným pohledem. To už jsme byli všichni zticha. "Žáci, chtěla bych vám oznámit..." Už dále jsem ji neposlouchala, protože jsem si pustila písničky do svých airpodů, díky kterým nemusím poslouchat ředitelky odporný jízlivý hlas. Zeptám se pak Miriho nebo Terryho, co říkala.
                                  —
Vydávám se chodbou ven na čerstvý vzduch, kam se vydává spousta dalších studentů této školy. Asi nejsem jediná, kdo ji tolik nenávidí. Všimnu si, že má kamarádka Ann napsala do skupiny naší party, že v pátek za čtrnáct dní se koná maturitní ples. Sehnala pět lístků. Přesný počet naší party. Pro sebe, Terryho, Miriho, mě a Zuqa, takže počítá s tím, že tam půjdu, i když moc společenské akce nemusím. Zase mě chce někam vytáhnout, abych se bavila, zatímco ona si odejde a nechá mě samotnou stát v rohu. Před půl rokem mě vzala na narozeninovou párty jednoho svého spolužáka. Vešli jsme do jeho vily a už jsem věděla, že to bude na nic večer. Okamžitě jsem jí ztratila, takže jsem si šla pro džus a sednout si ven na trávu, kde mě pak najde, až bude chtít jet domů. Bydlíme spolu už od doby, co se naši rodiče rozvedli a její matka se dala s mým otcem dohromady, což bylo před pěti lety. Na té narozeninové párty si ke mně přisedl kluk. Krátké blond vlasy měl vlhké, protože právě vylezl z bazénu. Mořská hladina se mu zračila v očích, až jsem se v nich skoro utopila. Říkám skoro. Ten kluk nic neřekl, pomaličku se přibližoval ke mně až mi najednou chtěl dát francouzáka. Když se ke mně naklonil, vychrstla jsem mu džus na obličej, protože jsem se ho hrozně lekla. Okamžitě se ode mě odtáhl a začal nadávat. Jen jsem se mu omluvila a radši rychle odešla dovnitř, kde už jsem viděla Ann, jak se blíží ke mně. Říkala jsem si, že to menší divadélko viděla, protože náhle chtěla jet domů. Další den se mi všichni ve škole vyhýbali. Prej se báli, abych na ně něco náhodou nevychrstla.
Z mých myšlenek mě vytáhl Zuq, který právě šel pro mě, protože když ví, že máme společné hodiny, radši jde do té třídy se mnou, jelikož ví, jak si umí udělat už ostudu jen tím, že do té třídy vejde, a pokud vážně se něco stane, nechce v tom být sám. Jeho široká ramena mě objala v přátelském gestu kolem ramen a dal mi pusu na tvář na pozdrav. Jeho kůže, hrající v odstínech tělové barvy, která vynikala v jeho tmavém oblečení, je plná pih. Hnědé vlasy mu trčely na všechny strany. Nikdy se neuměl učesat. Kaštanově hnědé oči se na mě upřely s otrávením, že mě musel všude hledat."Ahoj, jdeme?" "Jo, ahoj." "Nevyrušil jsem tě náhodou ze zajímavých věcí? Ptám se, abys mi pak za to nenadávala." Znal mě. Dokázal by předvídat jakýkoliv můj krok. "Ne ne."
                                 —
Konečně jsem přišla do svého pokoje a celou dobu jsem přemýšlela, zda se nemám v pátek vymluvit, abych nešla na ten maturitní ples, ale Ann mě znala, takže mi to stejně nepomůže. Podívám se do zrcadla. Postava s malými ženskými rysy, se světle tělovou barvou a malý vzrůst. Své zrzavé vlasy, které jsem ráno měla kudrnaté, teď byly rovné. Mé oči jsou po matce světle modré jako měsíc na hladině vody. Nos mám malinký směřující nahoru, úzké rty a bradu do špičky. "Christie" volá otec s vážným tónem. Zase jsem něco vyvedla.