Čím výše vystoupíš,tím hlouběji padáš.

Střetnutí.

Den začal jako každý jiný.
Brian i Bethany ráno vstali a Brian přišel do školy pozdě jako každý den protože bydlel ve vedlejším městě, Bethany byla ve škole včas protože bydlela hned vedle.
Beth byla mladší než Brian takže chodila do nižšího ročníku takže celý den byly ve škole a Beth nabírala nové vědomosti ale Brian se den ve škole snažil přežít protože byl lajdák. Beth měla odpolední vyučování na školním hřišti jako obvykle ale Brian měl mít tělocvik v tělocvičně ale celá třída přemluvila tělocvikáře aby šli ven na školní hřiště a učitel po dlouhém přemlouvání přikývnul.
Když byl Brian na hřišti tak tam zahlédl Beth a nemohl z ní spatřit zrak, byla tak krásná a vytvářela v Brianovi zvláštní pocit, takový který nikdy předtím necítil.
Beth byla jako obloha při východu slunce, rozjasnila to ošklivé temno, ten její úsměv krásně zářil, a jak se ji krásně třpytila očka za těmi brejličkami.
Pohled na Beth byl tak uspokojivý. Brian hned věřil tomu že se zamiloval.
Ten pocit který Brian pociťoval ho donutil promluvit na Beth. Strašně se bál protože se obával toho že se s nim Beth nebude chtít bavit. Ale když Brian promouvil na Beth tak okamžitě zčervenala protože byla stydlivka ale taky kvůli tomu že se ji Brian líbil...
Když Brian odešel domu tak na jedinou chvilinku nemohl přestat myslet nad nádhernou Beth. Brian byl šťastný jako nikdy před tím. Už jen to pomyšlení na její krásnou tvář bylo tak uspokojivé