Jak sladce spí zář luny na palouku.
Tady si sedneme a hudba ať
nám hladí sluch. Vždyť noc a hebké ticho
sluší těm sladkým, harmonickým tónům.
- W. Shakespeare (Kupec benátský)
~~~~~
Čtveřice putovala již pátým dnem, když se před nimi konečně objevil výhled na nejvyšší skálu v celém širém Skotsku. ,,Jsme tu," pravil Godric a sesedl z koně. Rowena pohlédla na Helgu, ta její pohled opětovala a usmála se na ni. Když svůj úsměv věnovala Salazarovi, čekalo ji jen jeho zamračení. I když nebyl v dobré náladě, po sesednutí z koně, pomohl i Helze.
,,Děkuji vám, drahý pane," řekla Helga a lehounce stiskla jeho ruku na znamení věrného přátelství. Salazar nic na to nepověděl, šel pomoct Roweně.
,,Než zítra započneme s naším dílem, dnešní noc strávíme odpočinkem a spřádáním našich plánů," pronesl s důležitostí sobě vlastní Godric. Salazar se ušklíbl, i když vlastně s jeho slovy souhlasil a na kouzelnickou školu se těšil. Měl veliké plány! A věřil, že jich dosáhne. Hlavně kvůli ní. Byl hnán touhou. Salazar měl poprvé v životě skutečný důvod ke svým činům. A dokonce to byl ctnostný důvod! Jak lehce starost o druhé lidi změní k lepšímu...
Helga se posadila u ohně vedle Godrica. Naproti nim seděla Rowena a Salazar. Rowena se snažila elegantně okusovat kus bažanta. ,,Již se těším, až usedneme u stolu uvnitř našeho hradu," řekl Salazar bez jediného náznaku pocitů. Ani jeho hlas nezněl nadšeně, tón jeho hlasu byl neutrální, nicneříkající... nikoliv však prázdný.
,,A až si budeme moci nalít plné číše vína," dodal Godric a bodře se zasmál. Helga si vykasala suknici a z tajné kapsičky ve spodničce vyndala čutoru. Předala ji Gordicovi, ten udiveně zvedl obočí. ,,Víno?" otázal se s nadějí v hlase. Helga se přívětivě usmála a zavrtěla hlavou.
,,Něco lepšího," odvětila. Godric si lokl a spokojeně zamručel.
,,Ochutnejte, přátelé," děl a podal čutoru Roweně. Ta se napila o poznání méně.
,,Nejlepší medovina, jež jsem kdy pila," řekla Rowena a uznale pokývala hlavou. Předala nápoj Salazarovi. Napil se s očima pevně přišpendlenýma k Helze. Med byl totiž přesně to, co Helgu charakterizovalo. Byla sladká, povstala z píle a pracovitosti, činila svět snesitelnějším a voněla plástvemi, voskem a medem.
Hleděla na lunu, která dorůstala své plnosti. Salazar přistoupil k ní, postavil se po jejím levém boku. Místo na měsíc koukal na Helgu. Uchvacovalo ho její (až dětské) okouzlení vším, co svět nabízel. Hleděla do výše a její oči zářily radostí. ,,Zbožňuji tento čas," pravila, aniž by očima utekla od luny a okolních hvězd. Její ústa se jemně usmívala. Salazar měl pro toto děvče slabost. Byla o patnáct jar mladší než on, prokvétalo jejím tělem mládí. Ještě byla v zajetí snění, nezkažena světem, panensky čistá. Jen dotknout se jí by byl hřích! ,,Co vás trápí, drahý Salazare?" otázala se.
,,Neznám trápení," odvětil Salazar. Helga otočila svou hlavu jeho směrem a věnovala mu úsměv, kterým jasně dávala najevo, že moc dobře zná pravdu. Salazar měl vždy pocit, že mu Helga vidí do duše a hrozně ho ta představa děsila.
,,S nadcházejícím úplňkem oslavíme náš úspěch," řekla a vzhlédla znovu k nebesům. ,,Vytvoříme sobě nový domov. Plný pochopení, magie..."
,,A bezpečí," dokončil za ni Salazar. Helgu to mírně zaskočilo. Sklopila zrak, posmutněla, ale pouze na chvilku.
,,Máte pravdu, milý příteli. Budeme v bezpečí, stejně tak naši studenti."
