...a skryj své křivdy do snivého srdce.
~~~~~
Utíkala za ním. ,,Salazare! Počkejte, prosím!" křičela. Salazar se zastavil a otočil se čelem k ženě, kterou miloval víc než vlastní život. ,,Nemůžete jen tak odejít..."
,,Proč si myslíte, že to dělám?" zasyčel tiše jako nebezpečný had. Helga otevřela ústa, ale on ji předběhl. ,,Kvůli vám. Jen kvůli vám. To, co udělali vám, mohou udělat i jiným. Chtěla jste být v bezpečí? Já vám ho nabídl. Zahodíte to? Otevřete bránu kouzelníkům, kterým koluje v žilách mudlovská krev? Jsou to kouzelníci, které vychovávali stejní lidé, kteří nás mučili, kteří naše druhy upalovali, kteří nám sebrali vše, co jsme měli. Ve jménu svého Boha znásilňovali dívky, které jsou mladší než vy. Ve jménu Krista zabíjeli malé děti, jen kvůli tomu, že mají zrzavé vlasy. Ti stejní lidé šířící lži o černých kočkách, udávajících své sousedy, lidé toužící po krvi. Mudlové jsou špatní! Ze strachu před neznámým se hned chopí zbraní a neštítí se zabíjet."
,,Nejsou všichni tak zlí..."
,,Ne?" užasl Salazar. ,,Kdo z těch hodných vám pomohl? Kdo z mudlů se vás zastal? Zapomněla jste snad?" Zavřela oči, aby se nerozplakala. Vlekli ji tehdy přes celou vesnici nahou. Lidé na ni plivali, házeli po ní věci, křičeli... Pamatovala si, jak měla celé tělo poseté modřinami. Vybavovala si ten pocit studu, zahanbení a zoufalství. Nikdo jí nepomohl. Nikdo se jí nezastal. Přivázali ji k hranici. ,,Hoř, děvko, hoř!" křičeli. A Helga si přála jediné - přála si zemřít. Přiložili pochodeň k hranici. Nikdy si neuvědomila, jak je oheň rychlý. Brzy se ocitla vprostřed plamenů a dusila se kouřem. Objevil se odnikud. Kráčel pomalu. Vysoký hubený muž s černými vlasy, jehož temnému vzhledu kontrastovaly sytě zelené oči. ,,Hej, pane, co tady děláte?" zeptal se jeden sedlák. Salazar mu neodpověděl. Místo toho luskl prsty a muž padl k zemi. Ostatní začali křičet a utíkat, ženy chytaly své děti do náručí. Jen muži zůstali a snažili se se Salazarem utkat. Hlupáci. Stačilo však jen několik kleteb a v prachu leželi mrtví lidé. Natáhl ruce k hranici a foukl do svých dlaní. Oheň, který putoval již po jejím těle, zmizel. V jediné vteřině ustala ta nesnesitelná bolest, která ji sžírala. Vyskočil za Helgou na hranici, odvázal ji a vzal ji do náruče. Helga byla tak rozbolavěná a vystrašená, že se nezmohla na jediné slovo. Přenesl se s ní do svého příbytku. Ošetřil její rány a popáleniny.
,,Kdo...?" pokusila se zeptat.
,,Jsem Salazar Zmijozel a vy, Helgo, budete mou schovankou. A až dosáhnete schopností, jaké mám já, ovládneme svět." Helga pootevřela ústa, položil na její rty svůj prst. ,,Teď však musíte spát."
Helga otevřela oči plné slz. ,,Nezapomněla jsem, ale nemohu své srdce uvrhnout v nenávist vůči nevinným, kteří mi neublížili," zašeptala. Přistoupil k ní a položil své studené dlaně na její horké tváře.
,,Jak mi zaručíte, že vám neublíží?" zeptal se jí. ,,Jak bych mohl žít?" otázal se naléhavěji. Nemohla mu odpovědět, neznala odpověď a lhát nechtěla. ,,Pokud vy jste jim odpustila, já to neumím." Svěsil ruce podél těla a odešel.
