Musím zpívat o tom, o čem bych raděj' zpívat neměla,
tak zatrpklá jsem vůči tomu, kdo je mou láskou,
přec ho však miluji víc než kohokoliv jiného;
má laskavost a zdvořilost na něj dojem neudělala,
ani krása má, má ctnost ni důvtip můj.
~~~~~
Za úsvitu došli k bráně. ,,Prosím, neodcházejte," šeptala a svírala jeho ruce ve svých.
,,Musím. Odpusťte mi," odvětil Salazar a jeho srdce se lámalo na tisíce kousků.
,,Ne. Vy to nechápete. Já vás..." Kdy jindy to říct? Vždyť to byla poslední šance! ,,Miluji vás, Salazare. Celým svým srdcem vás miluji."
Salazar se usmál. Snad poprvé v životě si dovolil se usmát. Jeho úsměv bylo to nejkrásnější, co kdy Helga viděla. ,,Též vás miluji, Helgo," řekl. Jeho vyznání bylo tím nejkrásnějším, co kdy Helga slyšela. ,,Jenže osud nám nepřeje, abychom byli spolu. Nejsme si souzeni, i když bych si to moc přál."
,,Nezajímá mne osud. Chci s vámi být," trvala na svém Helga. ,,Půjdu s vámi."
,,Váš domov je zde. Máte před sebou nádherný život. Vím to. Ale já tam nepatřím." Helga Salazara pevně objala a rozhodla se, že ho nikdy nepustí. Musela ho přece přesvědčit. Milovala ho! A on miloval ji! Nic nemohlo stát v cestě lásce, nalhávala si. Přesto v nitru své duše věděla, že je to skutečně loučení a že již nikdy Salazarovu tvář nespatří. Žalem zmírala. Chovala k němu tolik lásky! Co si teď se vší tou láskou počne?
,,Opatrujte se, Helgo. A kdybyste byla v nebezpečí, víte, kam jít." Vzhlédla k němu. Sklonil se a políbil ji na rty. Jeho polibek byl tím nejnádhernějším, co kdy Helga pocítila. ,,Nezapomenu na vás, má nejdražší."
,,Nezapomenu na vás, můj milovaný," slíbila Helga. Odtáhl se od ní. Její náruč byla tak prázdná bez Salazara. Nemohla se dívat, jak odchází. Otočila se zády a tvář skryla v dlaních. Čas plynul. Smutek neustával. Helga padla na kolena a plakala. Našla ji Rowena a hned poznala, co se její přítelkyni stalo. Dřepla si k ní a skryla Helgu ve svém objetí. ,,Má drahá," zašeptala jen chlácholivě, protože jakákoliv jiná slova byla zbytečná.
