Měl jsem s taťkou jet na naši chatu, kterou jsme měli prodávat. Nechtělo se mi, ale nakonec mě přemluvil, řekl, že si to tam naposledy užijeme. Chata byla celkem daleko, a tak jsme vyjeli už večer. Mamka nám sbalila jídlo s sebou, udělala nám řízky a ty já úplně zbozňuju. Skoro celou cestu jsme si povídali nebo poslouchali písničky, potom jsme si snědli řízky. A nakonec jsem usnul. Když jsem se ráno probudil, už jsme pomalu vyjížděli do lesa, byla tady ještě celkem tma a k chatě nám to trvalo asi už jenom půl hodiny. Poprosil jsem taťku, aby mi zastavil, protože se mi už dost chtělo na záchod.
Vběhl jsem do lesa a schoval se za strom. Měl jsem pocit jako by mě někdo sledoval. A i les mě takovým zvláštním a trochu děsivým způsobem naznačoval, že tu nejsem vítaný. Zašustilo listí. Přejel mi mráz po zádech. Otočil jsem se. K mému štěstí tam nikdo a ani nic nebylo. Ještě chvíli jsem prohlížel mezi stromy a snažil se najít nějaké to vysvětlení, toho, co se předtím stalo.
Nakonec jsem to vzdal a jako blesk jsem byl v autě.
