Thinking

Část Jedenáctá

"Ano!" vyšlo z mých úst příliš nahlas.
"Slečno Baldwin, neruším Vás svým výkladem?" uslyšela jsem najednou. Pan Hooks byl učitel, který mě moc v lásce neměl, ale snažil se to nedávat najevo.
"Nerušíte, pokračujte." řekla jsem a telefon si rychle dala pod lavici.
"To jsem rád." otočil se k tabuli. "Takže pokračujeme kombinatorikou."

*Pohled Joeho

Vešel jsem do třídy plné lidí. Začínal jsem mít obavy z toho, co teď nastane. Očima jsem rychle proletěl třídu a hledal nějaké volné místo.

"Lidi, to je ten borec co nakopal prdel Kailovi!" křikl nějaký kluk vzadu třídy. Najednou se ozvaly rány do lavic, pískání a potlesk. Trošku mě to vyděsilo, ale poté, co povyk ustanul, porozhlédl jsem se po lidech. Iniciátorem celého povyku byl zamlklý kluk od skříněk.
"Díky, ale nechápu proč z toho děláte vědu." usmál jsem se a šel za hlavním iniciátorem toho velkého povyku.
"Jak se jmenuješ?" řekl jsem.
"Albert, bitkaři. Albert Suck. Ale stačí, když mi bude s říkat Bertie. A ty?" zasmál se a na seznámení mi podal jeho ruku. Já mu podal tu svou a potřepal s nimi.
"Joe. Stačí Joe. Příjmení se dozvíš asi brzo." zasmál jsem se a jeho ruku pustil.
"Jasně, pane tajemný." řekl a šťouchl mě do ramene.
"Nevadí, když si sednu hned vedle tebe? Rád bych se s někým seznámil. Teda, ne že by se mi nelíbila přítomnost holek, ale je fajn mít po svém boku i nějakého parťáka." mrkl jsem na něj a jeho to rozesmálo.
"Jasně. Vem místo. Nevím jestli budu ideální parťák, jelikož nejsem fotbalista a ani nikdo populární. Doufám, že ty fotbal taky nehraješ, jelikož by se z tebe brzo stal, pro některé lidi tady, nesnesitelný borec, co si myslí, že mu vše patří. I když, byla by to zajímavá změna. Po tolika letech." řekl a aniž by mi musel něco naznačovat, poznal jsem, že do třídy vešel učitel i se zástupkyní ředitele.

"Dobrý den třído." řekla zástupkyně potom, co jsme si všichni vstali do pozoru jako vojáci na vojně. Hned na to dala pokyn rukou, abychom si sedli.
"Joe, mohl bys prosím sem?" slyšel jsem, jak někdo vyslovil mé jméno, tak jsme se zvedl a šel k tabuli.
"Třído, tohle je váš nový spolužák, Joe Bennet. Joe, řekni jim něco o sobě." usmála se na mě zástupkyně. Usmál jsem se také a pak se podíval do třídy.
"Abych to urychlil, jelikož nemám rád, když musím mluvit před tolika lidmi, jsem Joe, jak jste slyšeli. Většina mě oslovuje příjmením, nebo tomu tak bylo aspoň na mé předešlé škole. Nijak mi to zvlášť nevadí, takže mi říkejte jak chcete. Přišel jsem o rodiče při havárii letadla, říkám to předem, aby mě později někdo nelitoval. Mám rád basket a dost vynikám v malování kreseb. Nejraději dělám portréty, takže kdyby jste mě na chodbě postřehli se skycou papíru, nerušte mě. Z minulé školy mě vylili, jelikož jsem měl velkou absenci, ale co se týče známek, tak nejsem šprt ani blb, takže spíš průměr. Nějaké dotazy?" zasmál jsem se. Slyšel jsem vzadu, jak se směje i Bert a tak mě to donutilo se usmát.
"Nerad mluvíš, ale pereš se rád?" smál se někdo z druhé strany třídy.
"Chodil jsem pár let na soukromé hodiny obrany. Naučili mě tam hlavně zachovat klid a vnímat, co se děje kolem mě. Dávat rány umí každý. Neperu se, pokud to nepovažuji za vhodné." usmál jsem se. Podíval jsem se na Berta a všiml si, že si tam něco čmárá do sešitku.
"Tak snad mě přijmete takového, jaký jsem a nebudete moc věřit drbům, které o mně budou určitě každou chvíli kolovat po celé škole." usmál jsem se a vydal se zpět do své lavice. Cestou jsem postřehl, jak mi Bertie háže jeho sešit na mou lavici. Trošku jsem zrychlil a posadil se do lavice. Zástupkyně ještě říkala něco ohledně toho, že se ostatní mají chovat hezky a dál už jsem neposlouchal. Otevřel jsem sešit a v na první straně stálo:
"Vypadá to, že máme stejné zájmy, Jo."

Otočil jsem na druhou stranu a tam byl můj portrét. Nebo jinak řečeno, jeho náčrt. "Wau!" vylítlo mi z úst. Rychle jsem se chytl za ústa a omluvil se. Zástupkyně jen přikývla a pokračovala dál.
"Páni, Berte! To je úžasný." zašeptal jsem a klepl ho do ramene.
"Já vím." smál se.
"Můžu si to nechat? Je to fakt krásný." zeptal jsem se a čekal kladnou reakci.
"Klidně. Ale zvládl bych to i líp. " zasmál se a sešit si vzal. Stránku vytrhl a podal mi ji.
"Děkuju, je to fakt krása." řekl jsem a skoro celou hodinu jsem přemýšlel, jak tohle mohl zvládnout během necelých pěti minut.

"Jinak pro Joeho, já jsem Hank Bluesy, učitel anglické literatury. Právě probírame George Orwella. Jestli pak víte, co napsal, Joe?" pozorně mě sledoval učitel.
"Řekl bych že na pár let před svou smrtí publikoval dílo Farma zvířat. Navíc se ve skutečnosti nejmenoval George Orwell ale Eric Blair."
"Ano. Musím říct, že na mladého muže máte veliký přehled. Máte rád literaturu?" přibližoval se ke mne učitel blíž a blíž.
"Ano. Hlavně poezii." usmál jsem se a doufal, že mé znalosti už probírat nebudeme.

*Oběd

"Hele Joe, proč jsi přešel na jinou školu na poslední ročník školy? Vždyť jsi mohl na té předešlé opakovat ročník." zeptal se Bertie.
"Tohle bych raději neprobíral. Šlo o jednoho kluka, co mě pořád prudil." zahrabal jsem vidličkou v těstovinách. "Vaří tady špatně?" zeptal jsem se rychle, abych změnil téma.
"Do dnešního dne neuměly naše kuchařky ani tyhle těstoviny. Dneska je to nějaké jiné." řekl s plnou pusou. Najednou jsem viděl, jak na mě mává Becky od jiného stolu. Chvíli na to jsem si všiml, jak za ní jde Cassie.
"Na koho to koukáš?" zeptal se Bert a otočil se. "Becky nebo Cassie?" usmál se šibalsky.
"Cassie," pousmál jsem se. "to je to na mě tak vidět?" zasmál jsem se a začal se raději dívat do talíře. Rychle jsem začal věnovat pozornost jídlu.
"Kamaráde, představ si takového toho smajlíka se srdíčky v očích. Tak asi tak moc to jde vidět." začal se smát. "Ale mezi náma, její rodina je zvláštní. Její bratr je hodnej hezounek a chodí s Becky. Ale její otec je chodící zlo. Měl jsem možnost ho poznat a musím říct, že-"
"Promiň, ale musím tě stopnout. Když bude chtít, poznám ho. Nechci, aby jsi mi to vše řekl ty. Chci ji poznat takovou jaká je. Chci její rodinu vidět stejnýma očima jako ona." skočil jsem mu do řeči a on jen přikyvoval.
"Ty jsi strašnej dobrák a romantik, Joe." řekl a dojedl těstoviny.