V obětí Deku [BakuDeku]🖤 [DOKONČENO]

25. Část

Usmál jsem se na naší dceru a šel jí představit i ostatním.
Šel jsem do obýváku a když si mě ti dva všiml tak šli ke mě

"Tohle je naše dcerka Katsumi"

Byla krásná.... vážně nejsem na uvažování citů na veřejnosti ale musel jsem uronit pár slz přece jen ale byly to slzy štěstí.
Měl jsem jí pak ještě v náručí ale myslím si že spíše chtěla Kacchana protože po chvíli začala brečet a ikdyž jsem jí uklidňoval tak to nezabralo.
Ale jako na zavolanou přišel Kirishima do obýváku.

"Běž za ním, máme pro sebe jen chvíli"

Jen jsem kývl a šel za Kacchanem.... to umírá?

Kacchan v ložnici byl vzhůru ale zase krev byla snad všude.
Sedl jsem si k němu na postel i s malou a předal mu jí do náruče

"Je krásná"
Všiml jsem si že mu po tváří stéká slza, slzu jsem teda utřel a dal mu pusu

"Já vím že je"

Opřel jsem se o Kacchanovo rameno a koukali jsme na malou která u Kacchana vypadala tak šťastně a spokojeně ale Kirishima jí nám po chvíli odnesl umýt a Todoroki i Mitsuki přišli k nám a gratulovali nám.
Do půl hodiny jsme měli Katsumi zpátky a museli jsme Kacchana uspat aby zase nabral sílu a nechali jsme spát i Katsumi

"Je mimo nebezpečí ale ti dva budou teďka spát až do zítra ráno takže bych je být vámi nechal být"

Řekl spokojeně Kirishima a tak už vše byl v pořádku. Žádný další stres a strachování zda oba dva přežijí teďka už jsme jen slavili potichu a byli šťastní z toho že oba dva jsou v pořádku a z nás byli rodiče.

Do večera už Kirishima i Mitsuki byla pryč a já i Todoroki jsme šli spát.

Druhý den ráno mě probudil jen jeden člověk a to Kacchan se skleníčka vínem v ruce a dal mi jednu do rukou když jsem si sedl.

"My dva neměli včera moc čas slavit"

Políbil mě Kacchan a já mu polibek oplatil

"Kde je malá"
"Shoto se s ní šel projít.... je v dobrých rukou"

Kacchan si ke mě sedl a cinkli jsme si skleničkami na zdravý a hnedka na to jsme se políbili.

Byl jsem rád.

Takhle uběhlo pár roků asi o dva roky později jsme čekali další děťátko a to už byl kluk jménem Rai a byli jsme šťastný.

Nic víc jsme nepotřebovali.
Děcka s námi někdy jeli i na základnu a ostatním tam říkali 'strejdo' nebo 'teto'
A aby bylo i jasno.... když přišli obou dvou první slova tak oba dva nazvali Kacchana 'mami' ani nevíte jak to musel překousnout.

Jo... byli jsme prostě šťastná rodina.

Konec

A máme konec příběhu. Děkuji vše co pro tuhle knihu hlasovali a podporovali mě. 
Pokud se vám líbil tenhle příběh tak můžete se podívat na další příběhy na mém profilu.

Ještě jednou všem moc děkuji za podporu!❤️