Horor
Amerika
Seděl jsem u okna, byl už večer a měsíc s hvězdami krásně svítily. Kanda který vedle mě seděl a četl si najednou křikl. "Padá hvězda!! Přej si něco." Strkl do mě. Co bych si tak mohl přát? "Tak jo přeju si..být milionář." zasmál jsem se. "Obyčejný, něco novýho nemáš?" provokoval. "Mm...Už vím, přeji si přestat se cpát..dost originální?" bratr se samozřejmě popadal smíchy. "Asi jo." "Hej jděte už spát křikl na náš otec přes dveře...
Druhý den
Šel jsem na snídani a sedl si ke stolu, máma mi přinesla snídani a začali jsme jíst. Vše bylo v pořádku teda dokut se něco nestalo. Můj talíř byl plný brouků. Zařval jsem a odhodil talíř na zem. "Co se děje miláčku?" zeptala se polekaně máma. Když jsem se znovu podíval na rozbitý talíř na zemi bylo zase normální jídlo. "Omlouvám se." a šel jsem pro smetáček uklidit to. Bál jsem se, do druhého dne jsem se jídla nedotkl. Až když mi bratr přinesl volská oka a slaninu. "Dej si." "Díky." podal mi vidličku a odešel z pokoje. Pak jsem zaměřil pohled na jídlo nejistě jsem si ho prohlížel. Najednou se z vajec vynořila malá ptáčata bez peří, bylo to nechutný běžel jsem ke dveřím a běžel do obýváku se slzami v očích "Kanado!!" "C-co se stalo?" a začal mě utěšovat. Samozřejmě že jsem mu to neřekl pak by to vykecal tátovi a ten by mě poslal k psychiatrovy.
Nevěděl jsem co mám dělat byl jsem hladový, unavený a ve stresu. Seděl jsem u zrcadla v pokoji, když se najednou celá skříň otřásla jako by něco chtělo ven. Naštval jsem se, přišel jsem ke skříni a rychle probral všechno oblečení pak jsem z kapsy vytáhl čokoládu a znovu se podíval do toho zrcadla. "Já už se nebojím jíst!" a zakousl se do čokolády. "No co s tím budeš dělat teď?!" kousl jsem znovu, ale najednou mými ústy projela nejhorší bolest co jsem kdy zažil. Z pusy mi začala téct krev, vyndal jsem jeden kus a zjistil že se čokoláda proměnila ve sklo. Pustil jsem zbytek na zem a začal se dusit a kašlat krev. Spadl jsem na všechny čtyři a doufal v zázrak. "Co se stalo!" zakřičel na mě otec co zrovna přišel do pokoje. Rychle zavolal záchranku která mě vlezla do nemocnice. Během cesty na mě doktoři napojovali různé hadičky a přístroje. Bohužel jsem pomalu ztrácel vědomí kvůli postupnému vykrvácení a nade mnouse skláňela divná temná postava co mě začala dusit a já už šílel, kopal jsem kolem sebe a doktoři se mě snažili uklidnit.
Kanada
"Je mi to líto, ale váš syn to bohužel nepřežil. Ještě před tím než jsme mu mohli pomoct a záchranka se dostala do nemocnice dostal infarkt."
Máma plakala a tátovi do breku taky moc nechybělo... Přání se nikdy nemají říkat nahlas.
