(Strašně moc se předem omluvám za chyby ve slovenštině, vím že tu bude něco špatně, nechci nikoho urazit, díky ❤️)
(Gerpol)
Slovensko
Ahoj Poľsko nechceš dnes prísť k nám domov? Mám novú hru na Xbox.
Jasně ráda.
Vypla jsem mobil s úsměvem na tváři. "Brácha, už si to dohovoril?" "Jop přijde." v duchu jsem zajásala. Chystáme jednu záludnou akci, protože Německo s Polskem se stále hádají, chceme je usmířit. Ani jednomu jsme neřekli že tu bude ten druhý. Brácha to domluvil s Německem a já s Polskem, jednoduché. Sedla jsem si na gauč a připravila hru.
Někdo zaťukal na dveře, Německo. Česko vstal a šel otevřít. "Čau!" "Ahoj." já zatím zmizela ve svém pokoji abych nepoutala pozornost. Mezitím co bratr bavil Německo, Polsko zazvonila a já ji odvedla za ostatními do obýváku. Hned jak sme vešli Polsko strunula. "Kurwa!" a já hrála překvapenou. "Ahoj Nemecko, čo tu robíš?" nic neříkal jen se naštvaně díval na Česko. "Děláš si ze mě legraci?!" "Ale já nevedela že príde." lhala jsem. Jen se naštvaně zadívala do země a sedla si na gauč. Na nic jsem nečekala a zapla hru. "O co jde v tý hře?" zeptal se Německo "Prostě tam jsou 2 týmy a ty spolu bojují a kradou si body. Chápete?" všichni přikývli. "Fajn tak ja som v tíme s bratom." "Co? Já s ním hrát nebudu." řekla Polsko a otočila se k Německu zády. "A já zase nebudu hrát s ní." a taky se k ní otočil zády. "Ale notak jedna hra vás nezabije." ale nepomohlo to a tak bratr zkusil psychologii. "Nedivím se vždyť on nás stejně nikdo neporazí." "Neporazí? Hah to si jen myslíš." Německo si vzal jednu hrací konzoli a sedl si blíž k Polsku "Dělej Polsko musíme jim nakopad zadky." Polsko nad tím jen protočila oči, ale stejně si jeden ovladač vzala a sedla si k němu. S bratrem jsme na sebe jen mrkli a usmáli se. Každý jsme si taky vzali ovladač a hra mohla začít.
"Máš ho přímo za zády!" křikla Polsko. "Jo, danke." takhle to pokračovalo až do konce hry. Vyhráli oni, spíš jsme je nechali vyhrát. "Joooooo!" ozvala se Polsko. "Vyhráli jsme." řekl Německo a dali si s Polskem
high-five. Byl na ně pěkný pohled. Pak, ale bratr všechno musel posrat, jako vždy. "Proč jste se vlastně začali hádat?" já jen hlavu v dlaních. Oba se přestali smát a uase nasadili své mrzuté obličeje. "On dobře ví proč." řekla Polska. "Ty máš co říkat, že?!" odvětil Německo. "Tak proč?!" křik bratr. Oba se zamysleli. "Já už ani nevím." odpověděla Polsko. "Já taky nevím proč." pak se na sebe smutně podívali. "Promiň." a objala ho. "Já se taky omlouvám." a objetí jí opětoval. Jen jsme se s bratrem vítězně usmáli a dali ťuk pěst. Pak se pustili a Polsko mě propálila pohledem ale zároveň úsměvem. "Vy jste to vymysleli úmyslně?" zeptala se. "Jo ségra to všechno narafičika." řekl bratr dřív než jsem stihla cokoli říct a navíc všechno svedl na mě. "Ty!" řekla naštvaně Polsko přišla ke mě a já myslela že mi dá facku nebo tak, ale udělala ještě horší věc, začala mě lechtat. "Polsko né, přestaň, to lechtá!" bránila jsem se s povinným smíchem. "To je účel." zasmála se, ale pak už mě nechala.
Něco si s Německem začali šeptat a pak se zvedly. "My už půjdem a děkujeme." řekl Německo a oba šli ke vchodu, Polsko ještě vykoukla a poslala nám pusu vzduchem..
