Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vivien, už o něco starší..
Její matka nesla jméno Charlotta a její otec byl Klaus Mikaelson.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
matka Vivien, Charlotta
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A její otec, Niklaus Mikaelson, kterého poznala až v 10ti letech.
V jednom roce života Vivien zjistila že není obyčejná holka. Když se naštvala, z ničeho nic se její ruka změnila na půl v tlapu. Charlotte dostala strach, protože nevěděla, zda-li je její dcera Hybrid, nebo jen vlkodlak.
Jednoho dne, když už jí bylo devět let byla na zahradě a kreslila si. (Viz obrázek.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Najednou za ní přišla její matka a sedla si vedle ní. „Nevím sice, po kom máš takový talent, ale je to krásný" Pousmála se. Vivien přestala a koukla na ni. „Řekneš mi prosím, něco o mém otci?" Řekla tiše a její oči lehce zazářily. Charlotte se na ni jen podívala a zavrtěla hlavou. Pak se zvedla a odešla. Vivien se na ni dívala a povzdechla si. Štvalo ji to. Dívala se na obrázek a přemýšlela. Chtěla ho vidět alespoň jednou v životě, či o něm jen slyšet. Postavila se a šla do domu za svoji matkou. Postavila se vedle ní a koukala na ni. „Prosím... Stačí mi jen pár slov" Řekla tiše a koukala na ni. Charlotta si povzdechla a jen přikývla. „Dobře... Řeknu ti něco o něm. Pojď.." řekla tiše a pousmála se. Šla si sednout do obýváku a koukla na ni.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Obývák
Vivien šla za ní a sedla si jí na klín. „Tak kde začít... S tvým otcem jsme se poznali , když mě zachránil před lovci... Nevím sice proč to udělal.. ale byla jsem za to ráda.. jednoho dne to dopadlo tak že... Přišel k nám domů, a druhý den ráno odešel. A devět měsíců na to jsi se narodila ty.." Řekla tiše a povzdechla si. „Víš... Nikdy jsem ho nehledala... Protože jsem tak trochu cítila, že to nemám dělat..." Řekla tiše a koukala na ni. Vivien si povzdechla a koukla do země. Jen přikývla a odešla. Šla zpátky na zahradu. Vzala si obrázek a tužky a zanesla je do domu. Položila je na stůl v kuchyni a šla do svého pokoje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pokoj Vivien Otevřela dveře a koukla dolů. Pak se podívala před sebe, vešla do pokoje, a zavřela. Šla k posteli a sedla si na zem. Chvíli přemýšlela o tom co jí její matka řekla. Vlezla na postel a po chvíli usla. Když se ráno vzbudila, tak se převlékla. Vzala si černé rifle a tričko. Vyšla z pokoje a zavřela za sebou. Když sešla dolů, rozhlédla se ale nikoho neviděla. „Mami?" Zavolala skoro přes celý dům ale nikdo se jí neozval. *Tak asi ještě spí* Šla do kuchyně kde si sedla ke stolu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kuchyň Koukla na svoje ruce a pak se najedla. Postavila se a chvíli přemýšlela. Bylo jí divné, že její matka se tak dlouho neozývala. Šla tedy do její ložnice.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ložnice Otevřela dveře a rozhlédla se po pokoji. „Mami?" Řekla tiše a vešla dovnitř, ale nikdo se jí neozval. Začala si myslet že ji opustila. Chvíli se dívala na postel. Byla ustlána, jakoby v ní tu noc nikdo nespal. Pak vyšla z pokoje a šla na zahradu. Jenže ani tam nebyla. Začala být lehce zoufalá. Vešla zpět do domu a sedla si na židli v obýváku. Když už byl večer, tak se Vivien rozhodla, že prostě odejde, když se její matka nevracela. Oblékla si černou koženou bundu a ještě se ohlédla na dům. Trochu posmutněla ale šla do lesa. Byla rozhodnutá odtud navždy odejít.
