"Naše zemňěkoule má velkou armádu!" vikřikl Jakup, kdiš sebjehl dolů z nepostavené rozhledny a mýsto mrtvího Pumby tam našel zelenýho křečka, co na ňej mýřyl neonovje žlutou pystolý. Je to ufoun, neňý to ufoun, pomslel sy Jakup. Ale pak sy fšyml, že s pystole otkapává barva na zem a vipaluje do trávňýku malé ďýrki ve tvaru uf. Pak mu došlo, že křeček je jen dalšý objeťý pestycydů opsažených ve výně a že stejnou chorobou zřejmě trpý i autor tohoto článku. Křečka tedi obešel (ufo blázni můžou bejt někdy dost kreativní!) a šel hledat Pumbu.
Sklep, do kterého se Pumba propad vznikl v roce 1452 a byl zazděn v roce 1698. "Kurva!" prohlásyl Jakup, kdiš mu došlo, že se právě nachází v roce 1798 a že to propás jen o sto let.
"Já debil si neměl dávad to cýgo, pak bich to možná sťych!" zařval na celí kolo, sundal sy slunečňý brejle, co měl ještě furt na xichtě a vilešťyl sy je o svůj rudý viktoriánský plášť, co měl na sobě. Kdiš sy je nasaďyl spět, nevjeřyl vlastňým očým. Spatřyl svjet očyma duchovyda, neboly človjeka, co vyďý duchi a mrtvoli. Rozhlít se a kdiš zjysťyl, že Pumba mezy ňymy neňý, začal sprostě nadávat.
"Pumbo, ti šašku! Nedělej sy ze mně prdel!"
Pumba se s hysteryckím smýchem vihrabal ze zemně s flaškou votki v ruce.
"Přypýjým na slunce a mňesýc a hvjezdy a smrt!" zařval a narval sy celou flašku do krku.
"Týýývole a já myslel, že seš slušnej kluk a nechlastáž!" vičetl mu Jakup a na mýstě se rozbrečel. Jeho zklamáňý došlo tak daleko, že sebou prašťyl o zem, rval drny z hlýny a rval sy je do huby. Pumba na to čuměl a bil hepi jak dva grepi. Zaprvé měl v sobje celou flašku votki, za druhí napályl kámoše a za třeťý si uš díki drnům v Jakupově držce nemusel zacpávat ušy. Jakup totiš patřyl k takzvaným Ultrabobičům, což je druch ufounů, co maj v držce zabudovanou syrénu. K jejych fyzyjologyjy patřý y jiné srandy, jako třeba kšandy automaticky rostoucý nat prdelý, nebo bryndák, který se vyvinul v průbjehu miliard let, kdy Ultrabobiči tak strašně chlastali, až si nonstop blili na trika.
"Nebuť takovej suchar, slavýme!" zařval Pumba a otkutsi vitáhnul krabyčák. Jakup viplivl drny, protřel sy očy pot brejlema a vesele prohlásil,
"No tak já budu taki troska"
