Pět dní do Valentýna

2. Láska

,,Proč vůbec existuje něco jako láska?" mávl Loki rukou do neurčita, ,,k čemu to vůbec je?"
,,Asi to odlišuje lidi od zvířat. Zvířatům prostě přijde jejich období páření, a tak si udělají potomky s tím, koho zrovna potkají. Lidi fungují jinak. Mají citové vztahy a tak. Ale zase labutě mají celý život jenom jednoho partnera," rozvíjel Peter svoji myšlenku o lásce.

Seděl na kuchyňské lince v Avengers Toweru a houpal nohama. Tahle místnost byla asi nejlepší v celé věži, protože tady byla zásoba jídla, ale zároveň sem nikdo nechodil. Bylo to úžasné místo se zásobou kávy a čaje.

,,Někdy bych chtěl být spíš zvíře," pokrčil Loki rameny.
,,Ty bys mě chtěl opustit?" podíval se na něj Peter štěněčím pohledem. Loki se k němu přitočil a uvěznil ho na lince mezi svýma rukama.
,,Ne, to ne," naklonil se k němu a opřel své čelo o jeho ,,chtěl bych se na tebe vrhnout. Sníst tě."
Petera zamrazilo až do konečků prstů. Přivřel oči a otřel se o bohovu tvář rty.
,,A co ti v tom brání?"
,,Tvoje teta." Pod trikem ho zastudily Lokiho prsty. Ty úžasné, krásné, dlouhé ruce, které tak rády zkoumaly veškerou brunetovu kůži.
,,Slib mi, že budeme jako labutě."
,,Loki, já... umřu o dost dřív."
,,Jenom mi to slib. Prosím."

Bylo to děsivé. Peter mohl jako superhrdina umřít za měsíc, za čtrnáct dní a nebo za tři hodiny. Bylo to riziko povolání. Oba se museli soustředit jenom na to, že teď oba žijí.

Peter se pousmál a políbil Lokiho. Zapletl svoje prsty do jeho vlasů a užíval si ten příjemný pocit, rozlévající se z podbřišku. Ano, teď oba žili.

,,Slibuju."