Říše mrtvých

Vyhrožování, statečnost a nemocnice

Běžel jsem za Holly.

Randy za mnou volal: "Kam běžíš."

"Neboj, stihnu to na hodinu." A běžel jsem dál. Vím kam běžela.

Běžela do kabinetu školníka.

Otevřel dveře.

Holly tam tak seděla, opřená o zeď. A pohled upřený neznámo kam.

"Řekni mi, co ti udělala."

"Nic."

"Něco jo."

"Ne, nic."

"Prosím tě, chci to, jako tvůj kamarád!"

"Vyhrožovala mi. Řekla, že pokud jí nepudu z cesty, zničí mě."

"Co?!"

"Nikomu to neříkej." Potom ji začaly téct slzy.

"Musím jí zastavit."

"Co, ne?!"

"Jo, někdo jí musí říct, jaká je kráva."

Šel jsem na chodbu. Viděl, jak si něco dává do schříňky. Přišel jsem k ní a zabouchl jsem ji schříňku tak, že jsem jí málem přivřel ruku.

Řekl jsem: "Potřebuju si s tebou promluvit!"

Věděl jsem, že se na mě všichni dívají, cítím jejich pohled.

Pokračoval jsem: "Chci si s tebou promluvit o tom, že vyhrožuješ všem holkám ve škole a že je tím psychicky ničíš."

"O čem to sakra mluvíš." Řekla celkem lhostejně.

"O tom že seš pěkná kurva!"

Kluci byli naštvaní. Začali se přibližovat. A každý z nich měl v ruce florballku. U nás vě škole je totiž hlavním sportem florball.

Přibližovali se. Věděl jsem, co přijde...

Řekli: "Máš poslední přání?"

Odpověděl jsem, plný vzteku: "Aby ta čůza zemřela!"

Florballky začaly prořezávat vzduch. Začaly lítat rány.

Bylo mi to jedno s naštvaným pohledem jsem se Adrianě díval do očí.

***

Nevím proč, ale jako bych byla přimražená k zemi. Dívám se mu do očí. A cítím jeho vztek až ve svých žilách.

***

Spoustu ran do všech částí těla. Pořád se jí dívám do očí.

Čas se vleče. Myslím, že tam stojím dlouho. Zdálky slyším zvonek.

Dlouho tu stojím.

Začíná se mi mžít před očima. Stále se na ní dívám. Pomalu ztrácím vědomí. Upadám...

***

Všichni křičí. A Utíkájí, je tu zmatek. Zírám na jeho tělo. Slyším, jak Holly volá sanitku.

Pořád se dívám na něj. On je v bezvědomí...

Později slyším zvonek sanitky...

***

Někdo moje spojení vyrušil.

Byl to ten, který mě v říši mrtvých provedl.

"On je ve stavu bezvědomí a ty ho dákážeš probudit. Využij energii, která v říši mrtvých putuje."

"Co?"

"Dokážeš ho zachránit. Napoj se na ní. Na tu energii."

Žije, aspoň něco. Cítím, že on cítí vnější podměty. Dal jsem do něj tu energii...

***

Probouzím se. Jsem zmatený a dezorientovaný.A na těle mám spoustu modrých a fialových podlitin. Je to bolest, ale vím, že to co jsem řekl, bylo správné.

Nějakou dobu jsem strávil v nemocnici.

Navštívili mě Randy a Holly.

Holly se pěkně vyděsila, když mě tam viděla, zeptala se: "Jak ti je?"

"Celé tělo mě bolí. Ale jinak je mi fajn. Co ve škole?"

"Ti kluci, kteří tě ve škole...Měli týdenní vyloučení. A teď chodí ke školnímu psychiatrovi. K psychiatrovi teď chodí i Adriana a pár holek, kterým vyhrožovala."