Říše mrtvých

Opilý Jasper

Šla jsem po cestě. A najednou v keři něco zašustilo.

Trošku jsem se lekla.

Ale zjistila jsem, že je to jen splašená vrána.

Uklidnila jsem se a pokračovala v cestě.

 ***

Po tiché večeři jsem šel nahoru.

A přes počítač jsem hrál hru s Randym.

 ***

Šla jsem dál, už jsem byla v půli cesty.

Když zase zašustil nějaký keř.

Vyšel z něj opilý Jasper.

Jasper je můj bývalý. Chodila jsem s ním. Jen jeden měsíc před 2 roky.

A teď tu vrávoral opilý.

"Co tu děláš?" Zeptala jsem se.

"Co...?" A lokl si vodky.

Sebrala jsem mu vodku.

A řekla: "Odvedu tě domů."

"Ne...to...nemůžeš...škyt...zabije...mě...škyt."

"No dobře. Přespíš u mě."

Vedla jsem ho po cestě ke mě domů, ale nebylo to snadné. Byl pěkně na mol.

 ***

Psal jsem si ještě večer s Holly. Trošku mě nebaví, jak pořád sladce mluví o Tayovi.

Ale to k lásce asi patří.

 ***

Konečně jsem ho dostala domů.

Ještě že někdo nebyl doma.

Dneska je pátek.

Ségra se vrátí v neděli odpoledne. A máma až v pondělí.

Dostala jsem ho na pohovku. A dala vedle něj kýbl. Kdyby, kdyby se něco stalo.

Apřehodila jsem přes něj deku. A na stolek před něj jsem dala sklenici s vodou. Kdyby se chtěl napít.

Chvíli jsem tam seděla.

A za celou tu dobu říka věci, které nedávaly smysl.

Když se nic neděje. Jdu si lehnout.

 ***

Ráno jsem jel na kole pryč.

Sice bych ještě neměl, ale nechci úplně vyjít s formy.

Basketball hrát nemůžu. Protže je to vě škole a tam mě kontroluje Holly.

A já nesnáším, když na mě křičí, má hrozný ječák.

 ***

Když se probudím. Vzpomenu si na to, že na gauči mám kluka s kocovinou.

Přídu do obýváku a vyděsím se.

Vedle gauče byla poblitá zem. Mlčela jsem a drhla podlahu.

Jesper se najednou probral. A byl pěkně zmatený. A ještě víc, když mě uviděl, jak tam drhnu podlahu.

"Kde jsem?"

"U mě doma. Včera jsem tě úplně opilýho. Řekla jsem, že tě odvedu domů. Ale řekl jsi, že tě táta zabije. Vzala jsem tě sem."

"Díky a za tu podlahu... a"

"Tvému tátovi jsem napsala esemesku, že přespíš u kamaráda."

"Jo, díky. A proč mi tak pomáháš?"

"Nevím." Řekla jsem. Najednou vyšel vztek. Měl by být rád.

Místo toho abych na něj ječela, řeknu: "Proč ses tak zlil?"

"Je to kvůli...s tebou o tom mluvit...nemůžu."

"Prosím. Řekni mi to. Mohla bych ti pomoct. A navíc. Teď tu drhnu podlahu od zvratků a ty se tu válíš na gauči a kdyby nebylo mě tak ležíš někde na ulici a ještě pořád chlastáš tu vodku."

"No dobrá...já...já..se...zamiloval...do...do...Holly."

"CO???"