Princezna z Hyundae | Thierry Neuville FF

Telling the truth

Do Evenu jsem se plížila úplnou oklikou, jako bych měla vylézt z obytňáku. Potichu jsem tam vlezla a převlékla se do svého pyžama, trochu si rozcuchala vlasy a nasadila ospalý výraz. Vyšla jsem tedy ven a naoko se protáhla.

,,Ale ale, kdopak se nám to probudil?" Zeptal se s úsměvem táta. Jen tak jsem se pousmála a podívala se na Veibyho. Měl ten svůj připitomnělý úsměv a čekal, až si sednu na poslední volné místo, to vedle něj. Vzala jsem si misku ovesné kaše, co kuchaři připravovali celému týmu, včetně mě a sednula si vedle něho. ,,Večer mi tě bylo líto, že jsi taková slepice a skočíš mu na špek, tak jsem to tvýmu tátovi neříkal... Ale udělal jsem to naposled, zamysli se nad sebou." Zašeptal směrem ke mně. ,,Zamysli se nad svýma stupidníma kecama..." Zašeptala jsem nazpátek. ,,Nemůžu vidět, jak se pouštíš do takový chyby..." Ještě jednou se ke mně naklonil. ,,Hleď si svýho... Thierry není takovej, jak ho tady všichni slepě vidíte." Procedila jsem mezi zuby a už se mu nechtěla věnovat. ,,Pche... Děvkař..." To už jsem se ale neudržela a pod stolem ho kopnula. Byl to pro něho jasný signál, že už má sklapnout. Otočil se teda ke své snídani a oba jsme se dali do jídla.

,,Tati? Můžeš na slovíčko?" Zavolala jsem nejistě, když závodníci odjeli na první rychlostní zkoušku. ,,Asi jo, ale musí to bejt rychlý." Otočil se na mě, utřel si ruce a šel se mnou za roh kamionu. ,,Co potřebuješ?" Usmál se a čekal, co ze mě vypadne. Rozhodla jsem se, že mu to řeknu a budu se modlit, aby to pochopil. ,,Mám takovou otázku... Mám kamarádku, co má problém. Zamilovala se do jednoho závodníka, ale musí to tajit před svým tátou. Co by jsi dělal na místě jejího táty?" Vysypala jsem ze sebe trhaně a obávala se jeho reakce. Myslela jsem si, že mi na to skočí, ale očividně není blbej. ,,Nemyslíš tím takhle náhodou sebe?" Zvednul jedno obočí a hned na mě poznal, že mu lžu. ,,No... Jo..." Sklopila jsem pohled k zemi a fakt jsem se bála, co se teď stane, protože nasadil dost naštvaný výraz. ,,Veděl jsem to." Usmál se najednou a obejmul mě, celou ztuhlou překvapením. ,,Počkej, co? On ti to Ole řekl?" Zeptala jsem se ještě stále zařazeným hlasem. ,,Ne, prokecnul se Jonas, jeho navigátor. Říkal mi, že jsi mi kvůli tomu lhala, pak jste se s Olem pohádali a ty jsi utekla a strávila noc u Hyundae. Naštvala jsi mě, to se nedá zapřít. Sama víš, kolikrát jsem ti říkal, ať se kolem takových nemotáš. Na druhou stranu jsem čekal, že uděláš podobnou pitomost, nikdy tě to tady nebavilo a tak jsem předpovídal, že tě tohle bude lákat. Jsi moje dcera a mám určitý pochopení." Mačkal mě v objetí a připadalo mi, jako by snad i brečel. ,,Tati... Mám tě hrozně ráda..." Taky jsem se k němu přitiskla a po tváři se mi začaly taky kutálet slzy. Strašně mě mrzelo, že jsem ho zklamala, ale v tuhle chvíli jsem nemohla poroučet svému srdci. ,,Ale popřemýšlet by jsi o tom vztahu ještě mohla." Přerušil naší emocionální chvilku a oba jsme se začali smát. ,,Já vím, že by jsi mě radši viděl po boku Oleho... Ale mě to prostě k jedničkám táhne víc." Pousmála jsem se a utřela si slzy. Táta mi dal ruku na tvář. ,,To víš, že by mi to bylo milejší... Jenže tobě se nedá poroučet, jsi tvrdohlavá jak tvoje matka." Zasmál se a já s ním. ,,Dělej jak chceš. Ale pořád jsem naštvanej, je ti to jasný?" Nasadil na chvíli zase vážný výraz. ,,A můžu tě nechat vychladnout a zdejchnout se odsud?" Nevinně jsem se pousmála a dívala se mu do očí. ,,No vystřel, ať už tě nevidím!" Zasmál se a plácnul mě po zádech. ,,Děkuju!" Křiknula jsem a rozběhnula se tam, kde mi bylo nejlíp. Naposledy jsem se otočila a viděla, jak tam táta stojí a s jemným úsměvem se za mnou dívá. Vzala jsem si do ruky visačku a ukázala jí u vstupu. Vešla jsem dovnitř a rozhodla se čekat.