Rok osamělé růže ✅

Únor: Velký zemský hrdina

Byla nebyla jedna základní škola. Budova se třídami, šatnami, tělocvičnou, podobná té, kterou znáte vy. Objevuje se zde plejáda předmětů, které obohatí dětské životy o základní schopnosti. Matematika a počítání, čeština se čtením a psaním, prvouka a příroda kolem nás, a pak jsou zde také přestávky. Přestávky spojené s mocí. Základní škola je místem, kde se oddělí silní od slabých, zrno od plev. A nikdo tomu nerozuměl tak jako Erik. A tady začíná náš příběh.

Erik byl možná jen sedmákem ale ovládal prakticky celou školu. Nikdo mu neodporoval, ani deváťáci. Jeho talent na sporty z něj dělal přirozeného vůdce. Každodenní jízda na kole do školy a zpět dokáží s člověkem divy. A raději nechtějte, abych začala o jeho sladkém úsměv, blankytně modrých očích a uhelných vlasech, vždy perfektně učesaných a hebkých již od pohledu. Nedokázalo mu odolat žádné děvče. Anička z první třídy ho nakreslila a pověsila si ho do pokojíčku, Lence ze šestky se spustil Pavlův reflex, jen když ho zahlédla na chodbě a Markéta z devítky? Ta by nikdy nepřiznala, že se jí Erik líbí, přesto byste ji každý oběd mohli zahlédnout, jak po něm zálibně pokukuje.

A Erik si samozřejmě popularitu užíval. Kdo by mu to mohl mít za zlé, že? Jeho mysl se soustředila na různé věci, jen ne na školu a on tak domů nosil domů čtyřky. I přestože byl chytrý, někteří by dokonce použili i slovo geniální. Jenže intelektuálům se nedostává pozornosti, která by Erika uspokojila. Sláva se mu zalíbila, byla jako droga a on už bez ní nechtěl žít. Toužil po světle reflektorů, a tak si budoucnost navrhl v nejzlatějších barvách. Rozhodl se, že se stane profesionálním fotbalistou. Veškeré jeho úsilí a odhodlání bude vkládáno do fotbalu. Nač se trápit nad matematickými rovnicemi, slohovými pracemi a různými testy? Už měl jasno. V moment, kdy dokončí povinnou školní docházku ho už nic na světě nezadrží. Proč uplatnit intelekt, když má svaly? Proč se snažit zlepšovat, když mu byl dán talent?

A tak si Erik dlouhou dobu žil jako princ. U chlapců měl respekt a pro děvčata byl modlou. Nic mu nechybělo, ale jednoho dne se vše změnilo. Do jeho základní školy přišel někdo nový. Někdo vkročil do jeho revíru. Nevěděl, jaké má mít z cizince pocity. Mohl by ho ohrozit? Dotyčný jen seděl na druhém konci jídelny s kapucí přetaženou přes hlavu. Odmítal jakýkoli kontakt s vnějším světem. Jen tam tak seděl a otvorem v mikině cumlal špagety. Erik se rozhodl, že pro něj cizinec není žádnou hrozbou. Prozatím ho nechat být. Ať si sedí někde v koutě jako zvíře. Jako tupé zvíře.

Dny míjely a v Erikově hlavě se začaly množit otázky. Pocítil zvědavost. Kdo je ten nováček? Co se skrývá pod kapucí? Využil svých kontaktů na škole a zjistil, že cizinec chodí jen o třídu, níž, než byl on.

„Na šesťáka má fakt koule," prohlásil Ondra z posledního ročníku. „Co s ním uděláš, Eriku? Ukážeš mu, kdo je tady šéf?"

Erik se však cítil silný v kramflecích, nepotřeboval si na tom chudákovi budovat ego. Jestli chce být sám, tak ať si je sám.

Stejně to nikam nedotáhne, pomyslel si Erik zhnuseně a nechal cizince být cizincem. Alespoň po nějaký čas.

Listy kalendáře se pomalu otáčely a Erika znovu přepadla chuť prolomit ono tajemství. A tak znovu využil svých kontaktů a zjistil cizincovo jméno.

„Učitelka ho oslovuje Ari," řekl cizincův spolužák, Matěj ze šestky. „A vůbec nemluví," dodal spěšně.

„Nevíš proč, Matěji?"

Erikova zvědavost ho pomalu sžírala. Byl cizinec opravdu jen hlupákem, nebo mělo jeho chování nějaký motiv? Erik začínal používat hlavu. Jeho mozkové buňky se po dlouhé době zapojily a on se tak cítil víc naživu než kdy jindy.