Rok osamělé růže ✅

Červen: Úděl spisovatele

Klára odjakživa milovala příběhy. Už jako malá si ráda nechávala číst pohádky před spaním a netrvalo dlouho, než začala svou maminku doplňovat a opravovat.

„Ne, takhle to tam nebylo," říkávala. „Nejdřív šli do zámku a teprve potom do zahrady, že ty mi chceš tu pohádku zkrátit?" rozčilovala se.

Když pak byla o něco starší a naučila se ovládat umění čtení a psaní, vrhla se malá Klárka na tvorbu vlastních příběhů. Zkoušela různé blázniviny spojené s ovládáním elementů, zabředla i do vod science fiction a mimozemských invazích. Testovala své schopnosti, pouštěla se do různých žánrů a forem, než přišla na to, co jí sedlo nejlépe. Povídky. Krátké úseky textu zpracovávající příběhy postav, které vznikají i zanikají spolu s příběhem. Byla to taková dostaveníčka na jednu noc. Ne, že by snad něco takového Klára ve svých čtrnácti letech znala. Bavilo ji vytvářet krátké příběhy a dávat je číst rodině a přátelům. Milovala to. Jenže to netušila, jak jsou láska, vášeň a zápal pro psaní pomíjivé. A pokud se netvoří příběhy z toho „správného" důvodu, plamen spisovatele může rychle uhasnout.

Vše začalo nevinně. Zrovna vyhledávala něco do školy a přemýšlela nad tím, jak je svět nespravedlivý. Klára sice ráda psala, ale potřebovala na to počítač, jinak byly její texty jen zaškrtanou, nic neříkající slátaninou. Chtěla si koupit nový notebook, a ne jen tak ledajaký. Počítač, po kterém tak moc toužila, byl tím nejlepším na trhu. Byl tak tenký, lehký, skladný, zkrátka dokonalý na jakékoli cesty! Jenže Klářiny rodiče jí na něj odmítali dát peníze a na brigádu ještě nemohla. Jak by mohla mít práci, když nemá ani občanku? Lámala si hlavu, jak by se k penězům dostala, když v tom na ni vyběhla jedna reklama. Tu stránku objevila naprosto náhodou, dokonce by řekla, že si spíš ta webovka našla ji.

„Zapoj se do naší výzvy," četla nahlas. „Každý den odevzdej text na určité zadání. Rozsah není vymezen, jako odměnu obdržíš za každý splněný úkol tisíc korun."

Pokud každý den dostanu tisíc korun, pomyslela si, tak mám za rok tři sta šedesát pět tisíc. Budu boháč! A to prakticky za nic! Její teorie byla jednoduchá – stačí strávit každý den alespoň hodinu u počítače, něco stvořit a poslat. Instantní úspěch. Taková nabídka se nedala odmítnout. Mohla by si dovolit cokoli, po čem by zatoužila. Bez zaváhání vyplnila všechny potřebné údaje: jméno, adresu, e-mail, telefon... Zaškrtla políčko, že souhlasí s pravidly a podmínkami soutěže, a pak nezbývalo už nic víc než jen čekat. Netrvalo dlouho a na obrazovce jejího mobilu se objevil drobný červený vykřičník, který jemně hlásil, že přišel čas na její první počin.

„Napiš pro naše fanoušky pohádku, zapoj do ní radost," přečetla oznámení nahlas. „Máš čas do dnešní půlnoci."

To nebude problém, napadlo ji a okamžitě začala psát. Během pár hodin měla sepsaný krátký kouzelný příběh plný radosti. Odeslala jej na určenou e-mailovou adresu a pak jen čekala. Hned druhý den pak objevila v poštovní schránce obálku. Našla v ní slíbenou tisíci korunovou bankovku, ale to nebylo všechno. V obálce se též nacházel zvláštní náramek. Z nějakého důvodu k sobě Kláru přitahoval, jako by měl v sobě kouzelnou moc. Nedokázala z něj spustit oči. Najednou se na mobilní obrazovce objevil známý rudý vykřičník.

„Pokud chceš v naší výzvě pokračovat, musíš mít ten náramek na sobě," přečetla si novou zprávu a jen pokrčila rameny. Navlékla si ho na zápěstí a až ji překvapilo, jak jí padnul. Ten kousek se jí vážně líbil, nepůsobil totiž jako ty laciné gumové náramky, které jsou k dostání jako suvenýry na každé marketingové akci. Byl spletený z jemných tmavých ebenových provázků a v jeho středu byl zapracován drobný rudý kamínek, který v sobě skrýval jakousi tajemnost a nadpřirozenost.