Já nezapomínám

Prolog

Naše planeta má být zničena. Můžeme si za to sami. Jen pár vyvolených přežije. Mezi těmito vyvolenými jsem i já s mojí rodinou. Matkou, otcem a malou sestrou. Otec a matka pracovali ve výzkumné laboratoři a snažili se zabránit katastrofě, která planetě hrozila. Bohužel, lidi byli, jsou a stále budou hloupí a nevděční. Lidská hloupost a marnivost zničila tuto planetu jenom proto, že si myslíme, že můžeme všechno ovládat a pochopit. Myslíme si, že můžeme ovládnout přírodu, ale tak tomu není. Teď se musíme přestěhovat na novou planetu A-113. Tam se budeme muset naučit znovu lovit a chovat se jako lidi, co dostali druhou šanci. Šanci na nový a lepší život. ,,Ne... Mami, tati, to mi nemůžete udělat!" zakřičela jsem se slzami v očích. Moji rodiče se právě rozhodli obětovat pro mě a sestru. Rozhodli se zůstat na Zemi, zatím co my máme odletět na jinou bezpečnější planetu. ,,Slibuji, že se opět shledáme, zaltíčko." řekla máma smutným hlasem. ,,Za tři týdny se tam uvidíme." ,,Dobře." povzdechla jsem si poraženě a po tváři se mi skutálela slza. ,,Musíš nám slíbit jednu důležitou věc." řekl táta. ,,Jakou?" ,,Musíš se postarat o svou malou sestřičku a chránit ji, když budeme pryč." ,,Spolehněte se." odpověděla jsem a vzala jsem si malou na ruky. Nikdy předtím jsem neměla větší zodpovědnost, ale věděla jsem, že to zvládnu do té doby, než přijedou rodiče. Budu ta nejlepší sestra, jakou kdy kdo viděl.

Jsou čtyři hodiny ráno a já jsem měla znovu ten sen o rodičích. Měli dorazit už dávno, ale včera nám na akademii oznámili, že se jejich loď ztratila. Byl to strašný den. Hned jak jsem vyzvedla Tálii ze školky jsem ji začala doma učit bojovat. ,,Proč musím i já umět bojovat?" ptala se. ,,Aby jsi se uměla bránit." odpověděla jsem s klidem, ale někde hluboko v srdci jsem věděla, že to nebude lehké. Malé děti dělají totiž přesný opak toho, co jim řeknete. ,,Kdy příjde máma s tátou?" ptala se. ,,Já nevím" byla moje odpověď. takto jsem odpovídala už dlouho. Ano, i mě bylo smutno, ale co se dá dělat. Slíbila jsem jim, že se o ni postarám. Jen si nejsem jistá, jestli to dokážu tak, jak to oni chtěli...

Ahoj. Jak jste si jistě všimli, právě jsem vydala prolog nové knihy. Ano, byla neplánovaná. Ale když mi ModraHviezda napsala, jestli bych s ní nechtěla napsat knížku, nemohla jsem odolat. Takže tady je. Tuto kapitolu psala ModraHviezda. Knihu pochopitelně najdete i na jejím profilu, ale je slovensky. Příští kapitolu budu psát já. A nevím, jak pravidelně to bude vycházet. Nic neslibuju.
Doufám, že se vám kniha bude líbit.
Ahoj u další....

VikisekCZ