Já nezapomínám

Kapitola 3.

Doběhla jsem do svého pokoje. Tady už čekala Eia s Kiranem. Nahodila jsem běžný výraz tak, aby nic nepoznali. Původně jsem jim chtěla říct o mém plánu, ale bála jsem se prozrazení. V tomhle jsem sama a nikomu jinému nesmím věřit. ,,Co ta SMSka? Zněla dost naléhavě." zeptala se Eia. ,,Vyděsila jsem se. Měla jsem pocit, že jsem zahlédla něco v lese, ale jsem jen paranoidní. Už je to v pohodě." usmála jsem se na ně. Nesměla jsem na sobě dát znát, že jsem zahlédla něco, co mi zničilo život a rozdrtilo srdce. ,,Určitě?" řekl Kiran a podezřívavě se na mě podíval. Zasmála jsem se. ,,Ano." ,,Fajn" usmála se Eia. Uvěřili mi to. Trochu se mi ulevilo. Potom odešli a můj plán pomsty začal. Vzala jsem si dvě dýky, pět vrhacích nožů a pro jistotu nějaké léčivo. Všechno jsem si dala na opasek, který jsem si dala kolem břicha. Opatrně jsem vyklouzla ze školy. Brzy bude hluboká noc a Azan rád spává v liánovém lese. Je kousek odtud a on si tam z lián udělal houpací síť. Venku jsem se přeměnila na Stripa a rozeběhla jsem se oklikou směrem k tomu lesu. Po cestě jsem přemýšlela. Stripe zní hodně mile. Musím mu vymyslet nové jméno. Ušklíbla jsem se. Deathclaw. To je jméno hodné vraha. Zanedlouho jsem se dostala do toho lesa. Vedle mě byla bahnitá kaluž a abych zakryla svůj pach, vyválela jsem se v ní. Pak jsem se skrčila v keři a vyčkávala jsem. Azan zanedlouho přišel. Štěstí mi přálo. Byl sám. Jakmile si lehnul, přeměnila jsem se na člověka a potichu jsem k němu přišla. Relaxoval se zavřenýma očima. Když jsem byla přímo u něj, promluvila jsem. ,,To je nádhera, co?" Okamžitě otevřel oči a vyděšeně se na mě díval. Pak se ušklíbl. ,,To teda." Já se na něj vražedně usmála. V rychlosti jsem ho chytila pod krkem a vytáhla jsem dýku. ,,Pozdravuj v pekle." Zabodla jsem mu dýku do ruky. Vřískl mi do ucha. To mě povzbuzovalo. Pak jsem mu dýku vyndala a zabodla do druhé roky a nakonec i do obou stehen. Už se ani nebránil. Pomalu jsem mu nařezala břicho. Sípal a krev z něj lila proudem. Chvilku jsem si užívala tu podívanou a pak jsem mu rozřízla hrdlo. Ozvalo se bublání krve a jeho oči pohasnuly. Byl mrtvý. Ucítila jsem vítězný pocit. Konečně. Jedna vražda je za mnou. Dýky jsem utřela do svého oblečení a dala jsem si je zpět na jejich místo. Přeměnila jsem se na Deathclawa a utíkala jsem pryč. Ani bahno a ani krev ze mě nekapaly. Všechno zaschlo. Doběhla jsem do svého lesíka až ke své skrýši. Přeměnila jsem se v člověka, v nádobě s vodou jsem umyla dýky a schovala je. Vodu jsem vylila do díry schované pod poklopem a hned jsem se utíkala umýt do blízkého jezírka. Slunce začalo vycházet. Jeho paprsky byly velmi teplé. Za chvilku jsem byla suchá a mohla jsem si jít lehnout, jakože jsem tu přespávala. A opravdu jsem usnula. Vzbudil mě až něčí hlas. Pomalu jsem otevřela oči. Byla tu snad polovina akademie. ,,Co se děje, že jste mě museli vzbudit?" zeptala jsem se otráveně. Ke mně přišel Ryan. Oči měl zalité slzami. K jeho boku se tiskla Tálie a já měla co dělat, abych se neprozradila. ,,Azan... Šel jsem ho ráno hledat, protože se nevrátil z liánového lesa, kde občas spává. Ale našel jsem ho mrtvého..." Rozbrečel se. Tálie ho konejšila a já nahodila udivený a vyděšený výraz. ,,Máme tady vraha???" ,,To nevíme" řekl Matty. přeměřil si mě pohledem. Vyděšeně jsem přišla k Ryanovi a objala jsem ho. ,,Je mi to tak líto. Vím, že byl jako tvůj bratr." Ryan kývl a pak zvedl odhodlaně hlavu. ,,Až najdu toho vraha, zmasakruju ho tak, jako on Azana." ,,Zmasakruješ?" ,,Jeho tělo bylo plné bodanců a měl rozřezané hrdlo." Hraně jsem na sucho polkla. ,,To je strašné! Máme tu masakru schopného vraha! Byly tam alespoň stopy?" Matty se smutně podíval na Ryana. ,,Vrah byl chytrý. Žádné stopy, žádné zbraně... Jen to tělo. Ale jakmile zjistím, kdo to udělal, tak... Ať si mě nepřeje!" Potom se otočil a s ostatními radními odešel. Otočila jsem se na Tálii. ,,Neříkej mi, že jste mě hledali jen proto, že jste si mysleli, že bych toho byla schopna." Tálie kývla. ,,Matty ti nevěří, ale Ryan se tě zastal. Prý, že nemáš srdce na to někoho zabít." Zase mě podceňují, ale tentokrát je to dobře. V duchu jsem se usmála, ale navenek jsem působila rozrušeně. ,,Ryan má pravdu. Ať už jsem Azana nenáviděla sebevíc, nezabila bych ho." Tálie se pak se mnou rozloučila a s duchem nepřítomným Ryanem šla zpět k akademii. Zůstala tu jen Eia a Kiran. Dívali se na mě tak... Podezřívavě. ,,Co je?" ,,Jakoby ti najednou nevadilo, že tě Ryan nechce." Zaskřípala jsem zuby. Eia je až moc chytrá. ,,Jasně, že mi to vadí, ale uvědomila jsem si, že bych měla i své sestře přát štěstí. Já si někoho najdu, ale Ryan nebyl ten pravý." ,,Zvláštní je, že jsme odešli dost brzy na to, abys stihla odejít a zabít Azana..." Kiran taky nebyl až tak úplně blbý. Naoko jsem na ně vyjela. ,,Co si to o mně myslíte??? Jste padlí na hlavu???" ,,Ne, ale tady něco nehraje." Eio... Bože, proč jsi tak chytrá? ,,Takže už nejsme přátelé?" Smutně jsem se na ně podívala, ale oni mě objali. ,,Jsme. I kdybys to udělala... Jsme přátelé na život i na smrt, vzpomínáš?" ,,No jo." Společně jsme se zasmáli a odešli jsme. V duchu jsem si zajásala. Vše jde podle plánu...


Ahoj, po dlouhé době tady máte kapitolu. Jo, trvá mi to dlouho XD. Ale co už. Budeme se snažit psát co nejvíc, ale mám přeci jenom ještě rozdělanou druhou knížku...
Tak ahoj příště...







VikisekCZ