Lekce jednou pro vždy

6 0 0
                                    

Hana přišla domů až pozdě večer. "Mamii už jsem doma!" křičela přes chodbu když přišla domů a hned běžela po schodech do pokoje. "Miláčku, pojď dolů na večeři" ozvalo se ze spoda z kuchyně. "Sakra" zašeptala si Hana pro sebe když vyběhla nahoru a sahala po svém notebooku. "Hned jsem tam!" a tak si jen zapla internet a běžela se navečeřet.
"Jak bylo ve škole holky?" zeptala se mamka Hany a její mladší sestry Claudie. "Mamiii my měli dneska ve škole den her" ozvala se Claudie, která ještě žila mylně v pocitů, že škola bude navždy hra. Hana se jen pozastavila při hltání jídla a spěšně odpověděla "ale jooo, fajn mami, ale nemám teď  čas se vybavovat, mám toho ještě hodně do školy" po tom do sebe hodila poslední sousto a běžela zase do pokoje, ale ještě cestou slyšela mamku si pro sebe vzdychat "ach ty puberťáci..."
Hana za sebou zavřela dveře, omylem kola do tašky "jaaaau" vykřikla. Ale to už skočila na postel a na svém počítači rozjížděla instagram. Jasně, že lhala když říkala, že má školu, chtěla mít jen klid od mamky. Přihlásila se na svůj účet, těšila se na to celý den, až si půjde psát se svými přáteli z té stránky... Ale to co viděla vůbec nečekala, za těch pár hodin ji naskákalo tisíce sledujících a ne jen to, měla tam stovky komentářů... Začala je číst, četla i spousty žádostí o zprávy a začala brečet. Ty lidi byli tak nenávistní, byli to lidi ze školy, už všichni věděli její tajemství... "Proč? Proč jsem to vůbec někdy postnula? A proč jsou na mě všichni tak zlý?" pomýšlela si... Ale už byla unavená a v slzách usnula.

Ztracená v lásceKde žijí příběhy. Začni objevovat