proud to be hufflepuff

5.kapitola

Dny utekly jako voda a já jsem stačila projít celý areál školy. Byla jsem u jezera, které bylo černé jako noc a neviděla jsem vůbec na dno. Ale bylo velké horko tak jsem se trošku osvěžila a přemýšlela co tu může asi žít. Les jsem radši moc nepokoušela. Je fakt strašidelný... a ty zvuky. Prošla jsem všechny louky i celou školu. Nejvíce se mi líbila knihovna. Půjčila jsem si tam pár knih, ale jedna byla opravdu geniální. Péče o kouzelné tvory a kde je najít. Hned úvodem mě zaujala a ja ji přečetla asi 5x. A zjistila jsem, že jsem měla v tom jezeře fakt štěstí, že žiju a díky bohu, že jsem ten les v návštěvě vynechala. A byl večer. Byla poslední noc, kterou strávím sama v pokoji. Zítra už budu usínat se třemi spolubydlícími. Měla jsem strach. Velký strach. Dokážu se sice skamaradit, ale co když budou na mě zle a budou si mě dobírat za to, že nejsem žádný kouzelník. Nevím jak, ale uklidnila jsem se, mysl přestala pracovat a únavou z celého dne jsem usla.
-------------
Ráno jsem se vzbudila v 7 hodin. Převlékla jsem se, učesala se a s kručícím břichem jsem se vydala do Velké síně na snídani. Měla jsem strašný hlad. Rozrazila jsem dveře, v domnění, že jsem tu stále sama. Ale... ne.... Od učitelského stolu se ke mě otočil všichni učitele na téhle škole. Zařaženě jsem stála ve dveřích s otevřenou pusou a zírala na ně. Když jsem se asi po 5 sekundách probrala, zavřela jsem dveře a pozdravila kantory. Pánové jen kývli a dámy si mezi sebou začaly šeptat. Rudá jako rajče jsem si sedla na své místo a začala snídat.
------------
,, Kamilo, pojď prosím tě na chvíli za náma. " řekl asi po 3 minutách pan ředitel.
Cukla jsem s sebou a pomalu se zvedla od stolu. Šla jsem směrem k nim.
,, Chci ti představit náš učitelský sbor..." a začal vyjmenovává jména a obory, které jsme na skole vůbec neměli. Například lektvary nebo péče o kouzelné tvory. A kde je třeba Matika nebo nějaký jazyk... jo, je tu psaní, ale i tak.
,,Tak to jsou všichni. Teď ještě k dnešku. Studenti přijedou okolo 6 hodiny. V 7 je společná večeře, kde se, jak už víš, budou rozdělovat koleje pro nově příchozí. Večeře je povinná tak tam buď v čas. A to je asi vše. Můžeš jít. "
,, Dobře, děkuji, nashledanou." a odešla jsem si zpět sednout. Jak jsem si sedla kantoři začali odcházet a já zůstala na snídani sama. Ale už na posledy.
---------
Po snídani jsem si začala uklízet na pokoji. Nejsem nepořádná, ale bordel dokážu udělat. Nechci aby první dojem byl, že si neumím ani uklidit.
Po obědě jsem se vydala na Astronomickou věž. Koukala jsem se na obzor a přemýšlela, jestli jsem vše co se v poslední době stalo, jestli jsem udělala správně. Zchvátila mě úzkost. Začala jsem uvažovat jak se asi máji rodiče a co si o mě všichni kamarádi myslí. Jen tak z ničeho nic jsem opustila školu. Nikdo neví kam a jak. Připadám si, jako bych všechny podvedla. Už na mě určitě zapomněli. Z očí se mi vyhrnuly slzy a ja začala pomalu sjíždět k zemi. Cítila jsem se strašně a moje tělo tento nával nezvládlo a já jako ochrnutá ležela na zemi se slanou vodou v očích.
Když jsem si uvědomila, že ležím na studené zemi, zvedla jsem se a šla, stále uslzená, na pokoj. Až tam jsem přestala brečet a lehla si na postel. Myšlenky létaly v hlavě a mě se nedařilo je sklidnit.Zavrela jsem oči, zatáhla závěsy okolo postele a.... usnula tvrdý a žádaným spánkem.