proud to be hufflepuff

Kapitola 3

Dorazila jsem na vlakové nádraží do Londýna a začala hledat mého průvodce. Opravdu to nebylo těžké,  čekal na nástupišti 9. Byl to vysoký a hubený pán v černém plášti a spíš si našel on mě než já  jeho... jinak bych tam bloudila asi dlouho. Dívala jsem se okolo sebe a najednou mě zezadu oslovil.
,, Slečno, jsem tu na příkaz ředitele. "
,, Dobrý den. "pozdravila jsem.
Jen se na mě podíval a zamumlal ,, Dobrý moc není "
,, Já jsem Ca... "
,, Já vím kdo jsi,  já jsem Hortan,  a mám ti zařídit vše potřebné tak jdeme."
Další asi půl hodiny nic neřekl. Za tu dobu jsme se dostaly do ulice, neptej te se mě jak, protože opravdu to nechápu jak se může zeď takhle odtáhnout,  ale dobrý,  kde bylo spoustu malých obchůdků s krásnými i strašidelnými věcmi.
Nejprve jsme šli do obchodu,  kde po mě všechno syčelo.
,, Dobrý den " řekl prodavač v obchodě se zvířaty,  řekla bych zverimex,  ale to venku napsaný nebylo.,, Co by jste si přáli? "
Můj průvodce se ujal slova, ,, Prosím mazlíčka zde pro slečnu... ale jelikož po ní všechna syčí, tam nevím jestli nějakého najdeme"
,, Ale pane to se nebojte", řekl prodavač a podíval se na mě tak zvláštně, jako kdyby se mi díval do duše.,, Myslím, že už vím ". Donesl mi malou lasičku s modrounkýma očkama.
,,Jé, ta je hezounká." řekla jsem. Dal mi ji na rameno a... nesyčela, naopak. Lehla si pod moje vlasy a spokojeně se dívala.,, Berem. " vyhrkl náhle můj průvodce a já zaplatila.
U kouzelných hůlek to také bylo divné. Prodavač mi dal jednu do ruky a prej
,, Mávni",  tak jsem mávla. Všechny police vyletěly a udělali hrozný nepořádek. Ale náhle přiletěla jedna krabička s hůlkou na stůl přímo přede mě.
,, Tak zkusíme tuhle",  řekl a z krabičky vyndal hnědou hůlku,  která mela takové zvláštní perleťové odlesky.,, Ta se krásně leskne... co to je? "
Oba dva se na mě podívali jako na blbce
,, Já a teda vidím jenom matné dřevo" řekl můj průvodce.
,, To je dobře, že to vidíš... mávni" řekl prodavač. Tentokrát jsem opatrně mávla a všechny hůlky se vsunuly zase zpátky odkud spadly.
,, Toto je hůlka s perleťí z perel od mořských panen. Tato hůlka není totiž pro nejodvážnější, nejsilnější nebo nejchytřejší kouzelníky,  ale pro ty,  kteří dokáží něco více než ostatní, jak skutky tak i schopnostmi. A ty odlesky vidí pouze právoplatný majitel. Asi před 10 lety mi ji sem někdo donesl a tak jsem o ní bádal. " řekl prodavač.
Já jsem se usmála a řekla, ,, Vezmu si ji."
Potom jsme s průvodcem šli jen do knihkupectví pro učebnice a zpět na nástupiště.
Chtěla jsem nějak navázat konverzaci,  tak jsem se ptala na různé otázky,  ale vždy se mi dostala jen jednoslovná odpověď. Nejdelší naše kovnerzace zněla asi takto.
,, Jak se vám líbí vaše práce a co vlastně děláte? "
,, To tě nemusí zajímat a je mi skvěle."
,, A jste rád, že mi takhle pomáháte?Já jsem,  protože by jsem si velmi těžko nakoupila a stihla vlak bez vaší pomoci. "
,, Ne,  nejsem. A jsi otravná,  už mlč."
,, Jen poslední otázka, jak to bude probíhat po příjezdu. "
,, Nevím, já nevidím do budoucna."
,, Aha... to mi je jasný já taky ne. "
,, Prosím,  mlč."
A...konec... vášnivá konverzace, že?
Po proskočení zdí na vlak,  u čehož jsem se málem pos**** strachy,  jsem poděkovala Hortanovy a nastoupila do vlaku.
Cesta byla celkem rychlá a pohodlná. Nikdo tam nebyl, a myslím, že spoj byl jen pro mě,  ale třeba ne. Doufám. Bylo by to neslušné... a podivné. Proč bych nemohla jet z ostatníma na konci prázdnin? Toxická nejsem,  tak nevím. Třeba se vše vysvětlí po příjezdu.
Vystoupila jsem z vlaku.. sama... a šla se podívat jak se dostanu do školy. Najednou slyším zahoukaní a do ruky mi padne papírek. Na něm stojí : Přečti,  a vyřkni nahlas.  TELEPORTE.
No tak dobře. ,,Teleporte"
___________________