Růže z lásky pokojem voní,
A muž se ženou jsou lásky květ,
Měsíc se sluncem na nebi se honí,
A oni dva pod tím nebem svět.
Po nocích nehty zarývají se do kůže,
Ve světě co by nebeský ráj,
Jen jedenkrát muž ženu milovat může,
Jen když v srdci mají večný máj.
A v těch srdcích jen touha a něha,
Co zlomené srdce s tím zmůže,
Že i ráj na zemi v popel lehá,
Dvě srdce jak zvadlé růže.
