Hlazen po čele
Mlhou lásky snů
Mladík vzpomíná nesměle
Na večer nejhezčí z večerů.
Kdy byli ruce spleteny
A on i ona to v očích měla
Že sic paláce neměli
A přesto ho milovat směla.
Však ona nesní o něm víc
A on jen vzpomíná.
Na chvíle lásky hořící
Co v srdci mu zbyly
A on po ni stále toužící
Však múzy za vrchy je skryly.
Tak sám okouzlen
Tím dumným tichem hor
Co objímá jej kol, co kol
Je snad samotě souzen?
A přesto snil by o ní
Však nemá v sobě vzdor
Když se slunko s mrakem honí
V tom krásném tichu hor.
