Perfect Girl

Nejhorší odpoledne

Po obědě se loučíme s Al a odcházíme do šatny na druhém konci školy.

V šatně je jako obvykle rušno jako obvykle. Školní princezničky probírají nejnovější klepy. Kdo s kým spal, kdo s kým půjde na ples a tak.

Můj příchod se neobejde bez nenávistného pohledu, který po mně hodí Amelie. Radši jsem dělala že ji nevidím a šla dále.

S Liss jsme si sedly na obvyklé místo v rohu místnosti, hned vedle koupelny.

Když odejde alespoň půlka šatny, začneme se teprve převlékat.

K mojí smůle se mnou a Liss zůstala v šatně, kromě pár holek, ještě Amelie a její kámoška Juliet Rovinová. Vysoká kudrnatá černovláska se zelenýma očima a pohledným obličejem. Podle mého mínění by byla celkem fajn nebýt toho že se baví s takovou krávou.

Radši se rychle převléknu a zmizím.

Občas mám pocit že naše úbory dělají na osmileté děti. Obyčejné, lahvově zelené, úplé tričko a sukně s podvlíkacími kraťasami, že kterých jde ale stejně vidět naprosto všechno. Už jsem si sice vcelku zvyklá ale pořád mívám tendence si všechno napravovat.

Do tělocvičny přicházíme mezi posledními. Do oken venku bubnuje mohutný liják. Rozlehlá tělocvična je snad ještě chladnější než obvykle. Podlaha je tak trochu jako želé, kdykoliv člověk skočí má pocit že se propadne kdoví kam.

Uprostřed tělocvičny na basketbalovém hřišti se nachází velké logo naší školy. Uprostřed kruhu v barvě našich dresů se nachází veliká ještěrka a okolo je nápis Palmer High school.

Taky si říkám proč zrovna ještěrka, proč ne třeba medvěd nebo kočka n no prostě cokoliv jiného.

Proto se našim basketbalistům říká ještěři. Že jsou prý mrštní jako ještěrky. Ale spíš mi přijde že by se většina z nich, stejně jako ty ještěrky, válela celý den někde na Slunci.

Jako každý trénink začínáme motivačním proslovem při rozcvičce. Bože jak já tyhle žvásty nemám ráda.

"Musime do toho dát všechno co můžeme. Tvoříme téměř veškerou atmosféru celého zápasu„

" To jsou pěkné žvásty co„. O točím se na Liss. Ta se baví s Clair jedná s klubu Améliiného klubu kraviček.

Tak se radši otočím a děláš že vůbec neexistuju.

"Tak se postavíme, do formormace„ ječí Olivia, přes celou tělocvičnu. Při plnění jejich rozkazů, všichni projevují jasnou nechuť.

Nějak mi prostě nedá spát to co mi řekla Liss na obědě. Vážně se mu vyhýbám? Možná že to tak jenom vyznělo. Ale proč mně to tak nití nad tím uvažovat. Určitě je to láska, to by jsem s ním přece nebyla celých pět měsíců. Už mi s toho přemýšlení vážně začíná hrabat.

Formaci už jedu jenom automaticky. Otočka,skok a teď zvedačka.

Mi možná bych to měla probrat s Al, ale ona teď stejně plnou hlavu Lucase, a nějaké moje problémy by jí byly pěkně na obtíž.

"Sue,dávej sakra pozor!!„

Cuknu sebou leknutím. Zrovna jsem v procesu zvedá do vzduchu Lucy Hocsové. Najednou mi z ruky vyklouzne její noha. Lucy se převáží přímo na mě. Snadne na mě asi z metrové výšky.

"Děláš si že mně srandu! Ty to prostě musíš pokazit v té poslední části. Tj by jsi prostě jinak nebyla ty„ Ječí na m hystericky Olivia. Čekala jsem něčí zastání, přece jenom do té doby než po mě začla řvát, jsem nic nezkazila. Čekám ale marně.