Druhý den ráno jsem se probudím asi po pěti hodinách spánku.
Celou noc jsem musela přemýšlet nad událostmi posledních dní. Teda především nad Jaydnem.
Venku už se vyjasnilo. Snad poprvé během letošního jara svítí slunce. Prostě hezké páteční ráno.
Po krátkém pohledu do zrcadla usoudím, že dneska bude nejlepší si vlasy prostě zčesat do drdolu.
Ve spěchu se obleču do džínů, černobílé košile a spěchám dolů.Zase nestíhám, jako každé ráno.
Al se opět netváří příliš nadšeně, když nasedá do auta. Ale myslíš že už si na moje pozdní příchody taky zvykla.
Když přijedu kolem kavárny a za řídkým porostem stromů se opět začnou formovat školní pozemky.
Dneska je na nich podstatně víc lidí než včera. Všichni jen tak poposedávají na lavičkách a nebo prostě jen tak na patníku.
”A vůbec jak bylo včera s Jaydnem.„ zeptá se Al po tom co vystoupíme z auta.
”Tak, jako obvykle. Šli jsme do Landu a povídali si a tak, však víš„ odpovím ji stroze protože se o tom vůbec bavit nechci.
Naštěstí už se nestihne na nic zeptat protože se k nám jako vítr žene Lissa.
"Ahoj ve spolek.„ pozdraví energicky. Odpovíme ji a vydáme se směrem ke školní budově.
”Jdete dneska k tomu Lucasovi?„ zeptá se Lissa, když vycházíme do školní budovy.
”Celkem zbytečná otázka, nemyslíš?„ Poznamená Al.
Úplně jsem zapomněla, že se dneska koná ten večírek. Moc se mi tam nechce, ale na druhou stranu lepší než sedět doma a přemýšlet.
Když jsme se s Liss rozdělíme zamíříme s Al do učebny chemie. Cestou přijdu kolem Amélie která po mně hází pohrdavé pohledy. Jenom přijdu kolem a dělám že ji nevidím.
”Kráva„ úleví si Al.
”To teda. Co si o sobě vůbec myslí?„ podpořím jí.
Sotva dojdeme do chemické učebny, zazvoní.
Hlavním tématem na diskuzi se stal nadcházející zápas. Jsem ráda že se konečně nemluví jenom o tom plese. Vzhledem k mému štěstí na včerejším tréninku mě to ale děsí.
”Jsi dneska nějak potichu„ poznamena Lissa na obědě během toho co se nimrala v bramborové kaši.
”Ále mám nervy, kvůli tomu zápasu. Však víš včera se mi zrovna nedařilo.„
Řeknu trochu ustaraně.” Vždyť je to blbost. Kolik takových zápasů už bylo. Proč by se to mělo zrovna teď prodělat.„
Napadá mě spousta důvodu proč by se to mělo prodělat, ale radši jsem sticha a jenom přitakám.” Asi máš pravdu„
Po škole jdeme k Liss. Ta už pomalu přemýšlí co si na sebe večer má vzít.
”A co třeba tohle. Co vy na to?„Ptá se nás už asi na desátý outfit, který se skládá s volných kalhot a černého polotrička.
”Podle mě byly stejně nejlepší ty první šaty. „ řekne Al, přitom co leží na opačné straně rozlehlé postele, co Já.
”No asi si vyzkouším ještě něco.„ Řekne a zmírní zpátky do šatny.
Radši to nekomentuju a zabořím se do polštáře.
S blížícím se zápasem moje nervozita stoupala čím dál tím víc.
ČTEŠ
Perfect Girl
RandomSue je obyčejná holka. Spousta lidí ji vidí jenom jako tu veselou osobnost která se pořád jenom směje, ale každý máme nějakou temnou stránku. Část nás kterou nikdo nevidí. Rodiče ani třeba nejlepší kamarádi.