Perfect Girl

nejhorší rozhodnutí vůbec

Ne tohle přece nemůže být pravda. Jenom tady sedím a koukám do blba. Ta divná bolest na moji hrudi ještě zesílila.

Otočím se na Lissu, ale ta se mezitím někam vytratila. Zdálo se mi že na mně mluví, ale nějak jsem to nezaregistrovala. Zase jsem byla v jednom ze svých podivných stavů, kdy koukám do blba a ocitám se v jiném vesmíru.

Jak tam tak snad sedím nutí mě to přemýšlet ještě víc. Hlava mi duní z hlasitě hudby, a asi i alkoholu. Když si to tak vezmu dává tu celkem smysl. Holky mě vždycky zajímaly, ale já si vždycky myslela že je to jen pro porovnání. "Co si to do hajzlu nahlavám" vypadám si v duchu. Je to čistě pro porovnání a já už bych měla přestat pít. Pak moc přemýšlím nad nemožnými věcmi.

Ještě jednou se otočím na Al a Lucase, kteří pořád vypadají jako by se chtěli sníst. Zase to divné píchnutí někde kolem žaludku, tentokrát ale slabší. Sama sebe uklidním že je to určitě jen tím pitím. Najednou se za mnou ozvou kroky a tiché vrhnutí zahradní židle.

Otočím se v naději že je to Lissa, místo ní ale spatřím Obličej Dustina Lernera. V ruce drží dva kelímky a jeden položí přímo přede mě.

Ten mi tu vážně "chyběl". Podívám se na něho jako by byl kupa hnoje. On se ale nedá odradit.

„Tqk jak si užíváš večer Sue?" zeptá se mě nanejvýš slizce.

No právě mě podvedl můj kluk, ale "naštěstí" jsem před chvílí asi zjistila že jsem ho stejně nikdy neměla ráda, protože jsem možná zamilovaná do svoji nejlepší kamarádky. Měla jsem chuť to na něho zařvát, místo toho jsem si ale s rádoby klidným obličejem usrkla z kelímku, potlačila úšklebek a pak že sebe vydala něco jako "jo mám se fajn„

„Všiml jsem si jsem si Jaydena v kuchyni. Vy dva... totiž..no už spolu nejste." Řekl rádoby soucitně, v jeho hlase ale znělo něco jako naděje.

„Ne, před chvílí jsme se rozešli" odpovím mu klidně, a přitom si usrknu další doušek z kelímku.

Pak začne povídat něco o hrách. Tenhle večer už snad nemůže být horší okolo mě se všichni dobře baví a já, já tady sedím s Dustinem Lernerem a snažím se nezačít po něm řvát ať laskavě zavře držku. Můj teď už bývalý kluk se vevnitř mucká s nějakou zrzavou courou a moje dvě nejlepší kamarádky jsou někde s klukama.

Kouknu se pod stolem na mobil zatímco Dustin vypráví o nějaké mystické postavě. Teprve třičtvrtě na jedenáct a mě přijde jako bych jenom s Dustinem strávila celou věčnost.

Po nekonečných deseti nekonečných minutách. Se za Dusíkem objevila Patrice, malá černoška a výstředním stylem. K mému štěstí měla namířeno k nám.

Mé naděje končí v okamžiku kdy kolem nás vrávoravě projde. Nejspíše si nás ani nevšimla.

Dustinův pohled se mi zamlouvá ještě méně než kdy předtím. Jako by se mě snažil svléknout tím,že se na mě dívá. . Raději se zakoukám na révou porostlý plot, a snažím se předstírat, že jsem už tak vylitá, že mi jeho oplzlý pohled unikl.

Při dalším kelímku si začínám mít pomalu pocit, že dočkat se rána nebude možná až tak těžké přežít do rána. Pokud se do té doby neumřu na otravu alkoholem. Zrovna v ten moment se kolem nás jako naschvál prožene Al a Lucas držící se za ruce, vysmátí jak leča. Omylem vrazí do stolu při čemž převrhnou můj kelímek s pitím. Takhle zničili poslední skvělou věc na tomhle večeru.

Zatím co si ostatní mí spolužáci užívají skvělý večer plný přátel, hudby a alkoholu, já už nemám ani ten alkohol. Z hudby mě už bolí hlava. Lissa je někde bůh ví kde a Al je někde s Lucasem.

V momentě kdy mi začíná docházet co se vlastně děje, žaludek se mi sevře nepříjemným pocitem, jaky by mi někdo vší silou kopl do břicha. Ale proč vlastně? Vzadu v hlavě mi vyskočila myšlenka. Už mě to napadlo párkrát předtím, ale vždycky jsem se uklidnila tím že kdyby to byl pravda přece nechodím s Jaydnem. Ale teď už nemám nic, ani kluka a až se to někdo dozví už ani Nejlepší kamarádku.

Tak tady jen tak sedím s vodkou vylitou v klíně, rty stáhnuté do úzké čárky a mám chuť křičet. Stejně mám pocit že by mě nikdo neslyšel. Všichni si myslí že jsem nějaký dokonalý úkaz bohaté holky s filmů, lidi se se mnou baví jenom proto že jsem oblíbená, a oblíbená jsem proto že naši mají plno peněz a dům jako palác. Ale určitě nemůžu být, no teplá. Jsem jenom příliš opilá. Vyspím se z toho.

V tom se na mě Dustin usměje , a rádoby uklidňujícím tónem se mě zeptá se : "jsi v pohodě, jsi nějaká bledá„ Zvednu pohled od rozlité vodky k jeho obličeji. Naskytne se mi pohled na jeho mezi rovnátky uvězněné, přinejmenším dva dny staré jídlo.

Pokusím se vstát, ale podlomí se mi kolena. Když se pokusím opřít o stůl, shodím na zem flašku se zbytkem vodky. " Taková škoda„ zamumlám. Při té ráně, se pár lidí kolem s leknutím otočí na nás. Když se opět opřu o stůl a málem ho převrátím, Dustin se zvedne a při pokusu hrát si na muže činu mně chytne pod oběma pažema. "Díky„ zamumlám opilecky. On mi na to nic neodpoví. Pomalu se otočím směrem k němu, přidržuju za jeho rameno, a mírně klopýtám.

Když se ocitnu obličejem přímo k němu do nosu mě praští intenzivní pach potu. I přes to mě napadá jak můžu sama sobě dokázat že se mi holky doopravdy nelíbí.

Těžko říct co si o tom budu myslet ráno ale teď. Posilněná pořádnou dávkou alkoholu se mu zadívám do očí. A po chvíli mu přiložím svoje rty na ty jeho. Jsem si na tisíc procent jistá že mu musí smrdět s pusy, ale vzhledem k tomu že jsem s tratila cit skoro po celém těle, nijak mně to trápit nemusí.

Po asi tří minutovém líbání se od sebe odtrhneme. On se na mě kouká jako bych právě přiletěla z Neptunu. "Co to bylo?„ Zeptá se mně s téměř božským výrazem. Jenom se na měj usměju.

 Když se oba vzpamatujeme chytnu ho za ruku a táhnu ho směrem přes dům. On se nijak nebrání a pomalu mě následuje. Už o pár metru později zakopnu o schod vedoucí do domu. Se  smíchem skoro psychopatických rozměrů se svalím na zem a lidé kolem mně jenom vyděšeně koukají. Najednou se kdo ví odkud objeví Lissa. "Můžeš mi vysvětlit co to tady děláš?„ Podívá se na mě s přísným ale malinko pobaveným výrazem. " Odcházím, nevydíš„ odpovím ji s neustávajícím smíchem. Podá mi ruku a pomůže mi vstát. Opět se opřu o Dustina a podívám se na ní." Takže se teď jako mstíš Jaydenovi nebo co?„ " Vidíš to holka to mne ani nenapadlo. Ty jsi tak chytrá jsem tak ráda že tě mám„ Odpovím jí, a pokusím se jí obejmout. Když ale Dustin vidí že to nezvládnu, přitáhne si mně k sobě." Vidíš je fakt milý„ řeknu a mírně se zakolébám.Když jí dojde že s tím stejně nic neudělá podívá se na mně víc než lítostivě. 

 Když se vylitá jak váza vracím, skrz dům plný lidí i s Dustinem který mně přidržuje, všichni tady na mě koukají s nanejvýš pohrdavým výrazem je mi to úplně jedno. I přes to že se se mnou točí celý svět, došli jsme oba dva až na pření verandu. Kde potkám i Jayedna a tu jeho zrzavou štětku. Oba si mě nevšímají vzhledem k tomu že byli zabraní rty toho druhého ani se  nedivím.

"A kam to vlastně jdeme?„ zeptá se mně Dustin, když ho už nějakou tu chvíli táhnu ulicí. "Domů„ odpovím mu naprosto samozřejmě. Dál už nic nic nenamítá a následuje mně. 

 Po dlouhé a tiché cestě se zastavíme před středně velkým světle zeleně omíceným domem. "Tady ale nebydlím, víš to?„ postěžuje si nechápavě. "Ale já jo„ Odpoví mi když se snaží nahmatat v kapse klíče. "Jo ahá, tak to jo„ odpovím mu s pocitem zasvěcení.

 Jakmile otevře dveře naskytne se mi pohled na menší předsíňku. Dustin mi pomůže dovnitř. projdeme předsíní přes chodbu vedoucí kolem velkého obývacího pokoje. Nikdy by mě nenapadlo že zrovna Dustin Lerner si žije nějak takhle. Dojdeme ke schodišti pomůže mi nahoru a v prvním patře. Když procházíme kolem dveří  uklouznu na koberečku a opět se smíchem spadnu. Dustin mě zvedne a se syčením mi naznačí že mám být zticha.

  Dojdeme k třetím dveřím od schodiště. Vejdeme dovnitř. Dustin mně nechá spadnout na postel a začne mně líbat na krku.