The Long Road Home

Dva-Akce

Nasedli jsme do vozů a už jsme  se nemohli dočkat další akce. Cestou jsme toho moc neviděli. Všude jen samé vraky aut a autobusů v plamenech. Na rohu jedné ulice jsme viděli ležet mrtvou holčičku. Bylo jí sotva pět let. Zasáhla jí střepina z minometného granátu přímo do břicha. Muse umírat hodně dlouho. Při pomyšlení, že by se tohle stalo i mojí dceři se mi udělalo zle.

V tu chvíli se do vysílačky ozvalo vedení: „Bravo jedna, tady Hawock. Jak jste na tom?Příjem." Odpovídám: „Hawocku tady Bravo jedna. Slyším čistě a zřetelně. zatím se nic neděje. Do místa výsadku jsme deset minut cesty." „ Dobře Bravo jedna. Ozvěte se, až budete na místě. Hawock konec."

Po příjezdu jsme hned podal hlášení Hawockovy a po vystoupení z auta nás najednou začal kropit kulomet ráže padesát z protější střechy. Schovaly jsme se do vedlejší budovy. Nikdo není díky bohu raněný, jen auta jsou a odpis, takže zpět se jen tak nedostaneme. Mířím na střechu a hledám pozici, odkud budu moct střílet směrem na kulomet. Všiml jsme si jednoho malého okna ve spižírně, odkud je dobře vidět. Vidím hlavu toho střelce. Zvedám pomalu pušku, aby nebyl vidět v okně pohyb a pomalu dostávám střed kolimátoru na jeho hlavu. Rozdýchávám se. Zadržuji dech. Pomalu mačkám spoušť, a pak už jen vidím, jak z hlavy Talibánce stříká krev. Cesta dál je volná a můžeme pokračovat. 

Přesouvám celý tým na střechu a snažím se sehnat odvoz pro můj tým. Já osobně velím týmu šesti lidí, ale dnes mi bylo přiděleno dalších devět z důvodu podpory. Říkal jsem velení, že je to zbytečné, že to se svým týmem zvládneme a měl jsem pravdu, protože teď se musí starat o trojnásobek lidí, než bych se staral normálně, což je v této situaci dost k ničemu. Už na to nemyslím. Nejdůležitější je, aby se mí bratři dostali domů. Přišla mi zpráva od Hawocka: „Nemůžeme Vám teď nic poslat. Budete tam muset chvíli vydržet." Toho jsem se nejvíc bál. Odpovídám: „Rozumím Hawocku. Barvo jedna konec."

Rozhodl jsem se, že tým pošlu na střechu a tam si uděláme obranou pozici. Klečíme u nízké zídky a čekáme na to, co bude. Napětí v týmu by se dalo krájet. Nikdo z nás v takovéhle situaci ještě nebyl. Po té jsem si vzal od Johna granát a hodil jsem ho na tu padesátku na protější střeše. Nebylo by moc dobré překvapení, kdyby nám nad hlavami začali lítat vysokorážní kulky.

Všichni čekáme na to, jak se situace vyvine. Snad to Hawock vyřeší co nejdřív, protože tohle by byl pro Talibánce dobrý postup k honu na Američany.