The Long Road Home

Pět-Od domu k domu

Skupina nováčků zůstává na pozici a doufají, že za celou dobu nebudou muset vystřelit. My pomalu vycházíme na ulici. Jdu první. Zastavím se na rohu a kontroluji ulici. Zbytek týmu se line ven z domu. Najednou mi klepne Lee na rameno a řekne:„ Poslední!" To je znamení pro mě, abych se otočil a vyrazil za týmem. Jdeme ve dvoustupu za sebou. Přední dvojice kontroluje dění před námi. Zbytek kontroluje střechy a strany. Dostáváme se k prvním dveřím. Rozdělíme se. Tři lidi na každou stranu dveří. Sony pokládá nálož na dveře a já si připravuji zábleskový granát. Bum! Dveře se rozlétly. Vhazuji granát. Ozve se třikrát:„ Bum!" Jdeme dovnitř. Jsem v první dvojici. Z bočních dveří vyběhne muž s AK47. Střelím ho třikrát. dvakrát do břicha a jednou do hlavy. Leží na zemi. Já se Sonym jdeme do horního patra. Zbytek týmu zůstává dole a čistí spodní pokoje. Náhle se na mě zpoza rohu vrhne muž s nožem. Zachytím mu ruku. Vyrazím mu nůž. Dávám mu kolenem do břicha a následně ho přehazuji přes rameno na zem. Vytahuji pistoli a jedním jednoduchým pohybem mu prostřelím hlavu. Vstávám ze země. Vidím Sonyho jak se na mě s údivem kouká. Dávám pokyn: „ Jdeme!" Beru si zpět M4 a pokračujeme vpřed. Dostáváme se na střechu. Otevírám přístupové dveře na střechu. Jsou na ní tři ozbrojenci. Střelil jsem dva. O třetího se postaral Sony. Padli na zem dřív, než si všimli naší přítomnosti. Dům je čistý. Volám Havocka a říkám: „ Havocku. Tady Bravo jedna. Dům číslo jedna je čistý." Odpověď přišla velmi rychle: „ Dobrá práce Bravo jedna. Postupujte dál. Ale dejte na sebe pozor. Oblast je plná ozbrojenců. Nechceme vás domů vést v bednách." To mě moc nepotěšilo: „ Rozumím Havocku. Bravo jedna konec."

Vyházíme ven. Teď šel první Lee. Rychle jsme vyšli ven a postupovali jsme k dalšímu domu. Z dálky nás oslovil kulomet. Kryli jsme se a opětovali jsme palbu. Jason nakonec trefil střelce přímo do pravé plíce. Dluhá smrt. Začnete se totiž pomalu topit ve vaší vlastní krvi. Začnete jí vykašlávat a po dvou minutách je po vás. Tenhle zmetek si to teď užije plnou mírou. Jdeme do dalšího domu. Teď jsem až třetí v řadě, takže hlídám dění na ulici. Tentokrát se dveře vykopávají, protože nemáme ani výbušniny, a ani beranidlo. Jdeme dovnitř. Jdu rovnou do levé místnosti. Tam sedí žena na posteli. Žádám ji, aby si lehla ne zem. Ona se prudce zvedla. Vzala zbraň a chtěla mě zastřelit. Střelil jsem jí první. Padla na postel a celé prostěradlo bylo od krve. Z rohu místnosti se na to dívala její malá dcera. Viděl jsem v jejích očích , že by mě nejradši zabila. A kdyby mohla, tak by to asi i udělala, ale v tu chvíli jí už Clay odváděl ven. Pokračoval jsem dál. Narazil jsem tam na dvě další ženy, které se krčili v rohu. Šel jsem k nim, abych je dostal pryč, Když jsem je odváděl, tak najednou do té místnosti dopadl granát. Strčil jsem je ven a schoval jsem se za roh. Prásk!  Spadl v té místnosti strop. Chvíli nebylo nic vidět, protože se tím výbuchem zvedl prach. Otočil jsem se k těm dvěma ženám. S poděkováním na mě hleděli. Dostal jsem je ven a schovali jsme je do domu, kde teď byli bažanti na střeše. Jeden z nich musel sejít dolů a hlídat je. Nebrali jsme je jako vězně, ale jako spojence. Dali jsme jim volnost. Mohli si dělat co chtěli, ale i tak jsme je nechali hlídat. 

Jdeme ke třetímu domu. Najednou ticho rozřízl výstřel z RPG. Zalehli jsme k zem těsně před tím,  protější dům vylétl do vzduchu. Otočili jsme se rychle k místu, odkud raketa letěla. Začali jsme dělat odstrašující palbu. Trvalo asi vteřinu, než jsme si uvědomili, že střelce dostal jeden za bažantů na střeše. Zamávali jsme mu na poděkování a pokračovali jsme vpřed. Za rohem na nás čekala ozbrojená skupina. Asi čtyřiceti mužů. Vyrazili jsme vpřed. Nečekali, že na nás narazí takhle brzy. Měli jsme výhodu překvapení. Hned jak jsem je zahlédl poslal jsem k zemi prvního z nich čistou ranou do hlavy. Všude byla krev, jak se hlava rozprskla. Dalšího jsem trefil do břicha. Byl to asi do žaludku, podle toho, jak vykřikl. Druhou ránu jsem mu poslal do hlavy. Zabil jsem asi další čtyři, ale pak se ke mně dostal jeden s nožem. Sekl mě do pravé ruky. Až poté jsem si jej všiml. Dal jsem mu ránu pažbou do břicha a následně do brady. Zapotácel se a já jsem ho nakonec střelil do hrudníku. Lapal po dechu. A nakonec se svalil k zemi. V dáli jsem si všiml něčeho. Pohnulo se to. Uvědomil jsem si, že je to muž s raketometem. Poslal jsem tam tři rány, ale bylo už pozdě. stačil vystřelit. Raketa letěla směrem ke mně. Uskočil jsem razil jsem k zemi ještě Jasona. Na místě, kde před vteřinou ještě stál teď prolétla střepina. Dům do kterého raketa uhodila se zhroutil. Udělalo to mezi námi a útočníky val. Skryli jsme se za něj. Oba jsme byli otřesení. Pět vteřin jsme oddychovali, a pak jsme šli pokračovat. Moc toho nebylo, protože Lee zabil posledního chvíli, kdy jsme vstávali. Rozhodnutí bylo jednoduché. Už nemůžeme pokračovat v čištění budov. Vrátili jsme se k bažantům na střechu. Cestou jsme ještě jednomu z útočníků vzali kulomet PKP a udělali jsme z něj statický kulomet na severní straně střechy. Pokud si pro nás půjdou. A to jakože půjdou. Máme pro ně velmi nemilé překvapení. Opevnili jsme se na střeše a  čekáme, co se bude dít dál. 

Volám Havocka: „ Havocku! Tady Bravo jedna. Museli jsme ukončit čištění budov. V oblasti je moc plno. Udělali jsme si opevnění na střeše." Chvíli bylo ticho. Najednou se ozve: „  Barvo jedna! Tady Havock. Rozumím. Za šest hodin by měla dorazit obrněná kolona, aby vás dostala pryč. Buďte připraveni, a hlavně přežijte." To byla dobrá zpráva. Odpovídám s nadšením: „  Rozumím Havocku. Bravo jedna konec." Říkám to hned ostatním. Všichni jsou šťastní. Bohužel nemůžeme oslavovat dlouho, protože nás vyrušil hluk z ulice. Bylo to asi sto ozbrojenců, Kteří se řítí na naší pozici. Volám: „  Připravit! Všichni na svá místa!" A začala mela.