Jen má

129 10 1
                                    

Konečky prstů jsem přejel po její nahé kůži. Ach, jak byla nádherná. Tak tichá a tajemná. Záplava černých vlasů rámovala její něžný obličej. Lehce jsem ji políbil na čelo a zašeptal ji pár nesmyslných, zamilovaných slůvek. Její plné rty byly jakoby pootevřeny k povzdechu. Znovu jsem lehce přejel po její kůži. Jak brblání, jak sametová byla. Vzrušoval mě jen pohled na tu nádhernou bytost. Dotyk ve mě probouzel neskutečnou touhu. Chtěl jsem ji. Potřeboval jsem ji. Ale na to ještě bude času dost.

Svými rty jsem putoval přes celé její tělo. Chutnala tak sladce. Vždycky měla ráda, když jsem tohle dělal. V očích ji hořely ohníčky touhy, chtěla víc a já ji nechával čekat. Týral jsem ji, dokud to nevydržela a sama se na mě nevrhla. Usmál jsem se při té vzpomínce a zašeptal ji, jak byla roztomilá a jak jsem miloval pohled na její roztoužený výraz. Škoda jen, že dnes je to jiné. Škoda jen, že dnes se na mne vrhnout nemůže.

Dnes jsem se na ní vrhnul já. Pronikal jsem do ní něžně, i když neskutečně zoufale. Potřeboval jsem cítit jak je úzká a jak mě obepíná. Potřeboval jsem pod sebou cítit její svíjející se tělo. Potřeboval jsem vědět, že je jen má.

..

Ležela vedle mě tiše. Nehýbala se. Její dokonalou krásu a čistotu kazila jen ošklivá rána přímo na srdci. Přímo v místě, jde jsem do ní vrazil nůž. Když nechtěla být má, prostě jsem si ji vzal.

"Miluji tě", něžně jsem ji zašeptal a usmál se.

A pak přišlo ránoKde žijí příběhy. Začni objevovat