V neznámém čase, na neznámém místě, žil neznámý stařec. Stranil se svého okolí a návštěvy, pokud nějaká přišla nevítal. Byl spokojen se svou přítomností ve svém osamělém domku na konci vesnice. Byl spokojen se svými denními rituály, díky kterým byl každý jeho den takřka stejný.
Patřilo mezi ně i to, že každý večer vyšel za svůj dům, vytáhl starou židli a sledoval horu, která se zde v jeho očích i mysli majestátně tyčila. Už delší dobu ho při tomto počínání sledoval malý hoch. A jak je známo, malí hoši jsou stvoření zvědavá. Jednoho večera mu to tedy nedalo a vydal se starce zeptat, co to vlastně dělá.
S dětským nadšením před něj přihopsal a spustil, "Dědo, proč pozorujete ten kopec?". Ale stařec mlčel. Jako by si ani nevšiml, že se v jeho okolí někdo vyskytuje. Avšak hoch se nedal a svou otázku zopakoval. Znovu a znovu a znovu. Dokud se na něj stařec opravdu nepodíval a neodvětil, "Dívám se na tu horu, protože přemýšlím a sním o tom, jak asi vypadá z druhé strany."
Hoch to nedokázal pochopit. Chvíli starce udiveně pozoroval, než z něj vypadla další otázka, "Proč se prostě nezajdete podívat?". Stařec jej nevrle odehnal a dál pozoroval svou horu. Avšak hochova slova neustále rušila jeho snění. Odešel tedy ze svého místa dříve, než kdykoli předtím.
Další den, brzy ráno ho několik lidí spatřilo, jak se vydává kamsi pryč. Vrtěli hlavou a říkali si, že je to starý blázen, když se po celém životě na stejném místě teď, na stará kolena vydává na cesty. A když se dlouho nevracel mysleli si, že už je mrtev. Stařec se však vrátil. Ale už nikdy večer nevyšel za svůj dům, aby pozoroval horu.
Nevycházel už totiž ven vůbec. A když jej ostatní po nějaké době přišli zkontrolovat, zmatení touto změnou, našli jen starcovu mrtvolu. Byla však k nepoznání. Z podivného starce se stalo podivné nic.
Pohřeb měl skromný, mnoho lidí na něj nepřišlo. Avšak přišel hoch, který se kdysi starce zvědavě vyptával. A vyptával se i nyní, cože se to vlastně stalo. Proc stařec zemřel? Nikdo mu nechtěl odpovědět, všichni jen odvraceli zrak. Snad je strcova smrt zasáhla více, než byli ochotni přiznat. Hoch se však nevzdával, dokud nedostal svou odpověď.
"Nikdo neví jak a proč zemřel. Možná stářím? Avšak nevěřím tomu. Jediné, co po sobě zanechal byl lístek se slovy -byl to jen obyčejný kopec. stejný ze všech stran. obyčejný kopec a nic víc-. Zvláštní, že?"
