Láska Na Výletu(Bakudeku)

3.Hádka

Dneska ještě nikam nepůjdeme.
Díky bohu, ale budeme hrát hry v jídelně.
Teď si říkám že to je asi fakt jako škola v přírodě, ale jsem za to rád.
Sedl jsem si ke stolu a hned vedle mě Uraraka a Iida.
Usměju se na ně.
,,Zahrajeme si Monopoly?''
Rozzáří se mi oči.
,,To chci!!''
Zasměju se a k nám si přisedne ještě někdo.
,,Hraju s vámi.''
Řekl onen Chraplavý hlas.
,,Dobře Kacchan.''
Usměju se na něho.
Jsem rád že už se snaží držet a nebýt tak zlý.
Vytáhnu si hezky panáčka a každý z nás si panáčka postaví tam kam má.
Někdo ke mě příjde ze zadu a začne mě masírovat.
,,To dáš zlato.''
Todoroki.
Poslední člověk, kterého by jsem chtěl teď vidět.
Celkem Ironie na to že spolu chodíme.
Jenom jsem zamručel, nic jsem mu na to neřekl a on si začne hrát s mýma vlasama.
Moc dobře ví co to se mnou dělá, ví že to mám rád a že mě to obměkčí, ale NE! já se nenechám.
,,Todoroki nechceš si jít za Yaoyorozu?''
Řeknu hnusně a on toho nechá.
,,Ty jsi můj přítel... ona je kámoška''
Odvětví mi a já si jenom odfrknu.
,,Jasně.''
Zním podrážděně, Taky že jsem.
Jak by asi bylo vám kdyby vás podváděla vaše milovaná polovička? Asi ne moc dobře že?
Zvednu se.
,,Potřebuju si odskočit.''
Odešel jsem směr záchody.
Na záchodech jsem se opřel o umyvadlo a opláchl jsem si obličej.
,,Klid... třeba jenom chystá něco hezkého.. jasně tomuto by věřil jenom naivní idiot.''
Utřu si ručníkem obličej a chvilku se sleduju v zrcadle.
'Hrdina číslo jedna... jasně možná tak strašpitel'
Začne se mi chtít brečet.
Když nejsem v práci, tak jsem doma jenom s naším synem, který toho moc nenamluví a taky skoro furt spí.
A tady je ten problém, mám čas na přemýšlení.
Chvilku tam ještě tak stojím a sleduju se v odrazu zrcadla, když za mnou příjde Kacchan.
,,V pohodě? Není ti špatně? Ostatní už o tebe mají strach.''
Tak moc jsem chtěl aby přišel Todoroki, ale jemu už na mě asi nezáleží.
,,Ne ne, všechno je v pořádku.''
Otočím se na něho a falešně se Usměju.
,,Nevypadáš na to.''
Chytne mě za ramena a sleduje moje oči.
,,Proč by jsem nebyl?''
Znova se Usměju.
,,Deku.. znám tě celý život a i když nechci furt se někde potkáváme.''
V tomhle měl pravdu.
Pokaždé na sebe narazíme.
Udělám krok k němu a sleduju jeho oči.
Nikdy se mi nezdálo že by byli tak nádherné.
Takové červené, hezké, dokonalé.
Plné zla, ale i pochopení, pak mu očima sjedu na rty.
Tak hezké a... heboučké.
Všimne si kam koukám a spojí naše rty v jedno.
Nechávám si to líbit, protože tohle se mi moc líbí.
Ale pak jsem si uvědomil že stále jsme s Todorokim ve vztahu.
Odpojil jsem se od něho a on si Oblíznu rty.
Nadechl jsem se že chci něco říct, ale on mě předběhl.
,,Neboj, o tomhle nikomu neřeknu''
Usmál se na mě a rozcuchal mi vlasy.
Já stále byl v šoku a nic neříkal.
,,Jdeme?''
Pohladil mě po tváři a úsmál se.
,,A-ano''
Pomaličku jdu a on jde za mnou.
Jo tohle nebylo špatné, jestli to s Todem nevýjde tak by jsem to mohl zkusit s Kacchanem.
Ano je nesmysl takhle mluvit, ale tak co, cítím to tak.

-11:00 večer-
Všichni jsme už na pokoji, já se zrovna sprchuju.
Kacchan, ten, nevím co dělá.
Vylezu, dám si ručník kolem pasu a i s mokrými vlasy jdu ven z koupelny.
,,Máš volno.''
Řekl jsem a místo slov jsem slyšel jenom ticho, tak jsem se jenom pro jistotu podíval jestli tam je.
Je tam.