Jen co jsem vyběhl z kostela ihned jsem běžel k nejbližší obchodu, čím je lup u mne dýl tím stěží půjde kdekoliv prodat. Na štěstí jsem vyběhl ke kováři a ukázal mu co mám kovář se trochu zarazil ,,tolik zlata jsem ještě neviděl odkud ho máš" já jsem na to hbitě odpověděl ,,znáš to skoupím za málo pak prodávám všude možně".
Kovář se trochu podivil a hluboce se nadechl a pak zhluboka vzdychl a řekl „tak dobrá za kolik?". Já „Hele protože se tu dlouho nezdržím tak tě to bude stát míň."
„TAK KOLIK" zařval na mě kovář.
„pět cihliček a nemusí tak řvát".
Tak dohodnuto" a kovář mi dal pět zlatých cihliček, jen co jsem vyšel z kovárny před mnou hoří ten kostel ze kterého jsem před chvílí vyběhl.
A také z něj vybíhajíc hořící kultisté a jeden z nich si to štráduje hned ke mě celý jsem se třás a ztuhnul, ale něž ke mě stihl doběhnout metry před mne se zastavil a koukal mi do tváře v plamenech si od pasu odpoutal knihu nějakým zázrakem neshořela. A jakmile si odepnul knihu od pasu tak jsem zase zaslechl to cinkání a nejednou můj tranz přerušil dopad knihy společně s tělem na zem, hbitě jsem ucukl. Vzal jsem opatrně knihu že země, najednou mne někdo zezadu chytl za pravé rameno pootočil jsem hlavu a vidím že ta ruka má železnou rukavici „je to stráž!"když jsem se otáčel pak celý dal jsem ihned knihu za záda a když jsem otočil. Koukal jsem mu přímo do obličeje chlap byl vystrašený a měl slizy v očích, pak dal ruku z mého ramene a pád na kolena. Jenom se pořád koukal do ohně co byl za mnou a opakoval jedno jméno Lenko, pak mi to došlo vždyť ten kostel v podkroví měl zároveň „ošetřovnu." A pak jsem uronil jednu slzu taky jen co si mi začaly plnili oči slzami tak jsem si vzpomněl že já můžu za tu katastrofu, vzchopil jsem se „přece mě nezajímají ti lidé, byli to nicky a já mám velké cíle a pro velké cíle pár malých musí shořet." Namlouval jsem si, přesto jsem v hloubi duše věděl že za to můžu já a ne ty kultisté. Ihned jsem začal utíkat, ale nevěděl jsem kam vlastně chci jít a naštěstí jsem si vzpomněl na nocleh v hospodě a okamžitě jsem tam sprintoval.
Když jsem doběhl konečně do noclehárny, neměl jsem tušení že když přijdu do noclehárny že už tam budou stráže, ale největší problém byl v tom že ty stráže lovci démonů a o to jsem dost nečekal navíc lovci démonů jako "stráže" se používají jen ve výjimečných případech tak stojím ve dveřích a lovci démonů se na mě podívají. Jeden ze dvou lovců: hale ty tam v těch dveřích pojď sem mám na tebe otázku.
pokračování příště doufám že se to líbilo jsem rád za každý koment děkuji.
