Najednou jsem otevřel oči neusnul jsem jsem v té samé situaci jako předtím hospodský se mne znova ptá a zase zahlédne mojí knihu. Jen co začne o demne utíkat než stihne dojít k dveřím tak jsem na něj zařval
„no tak to ani hovno" ani nevím kde se v mně vzalo tolik zášti a jak jsem zařval taky jsem u toho mávl rukou a nejednou se před de mnou s oběvila černá vlna řipomínajicí vodu, ale voda to nebyla. Letěla tak rychle že blesk je jen snad rychlejší a když se vlna srazila s hospodským najednou se vlna ihned absorbovala, hospodský se ve dveřích v tu chvíli zarazil a otočil se na mě a promluvil „ temnotu ne!". A v ten okamžik spadl na zem a začala mu z nosu téct krev, pak něco mi v hlavě říkalo že to nevadí že zemřel jeho problém a né můj a pak slyším jak z toho těla vystoupila lehce do oranžva zbarvená svítivá tvarem připomínající vybroušené drahé kameny ve velikosti mé dlaně. Bez zahávání jsem to chytil a najdou So mně ta věc fpila do mé ruky a pak se ozval hlas který vycházel ze všech stran „výborně ještě pár takových a můžem je pak zbírat ve věčích počtech" kdo to byl zeptal jsem se „ty" ozvalo se já jako já mluvím sám se svou „. Ano i ne mluvíš z jedou polovinou tvé duše" aha se jako polovinou „tou polovinou která je temná jako žaláře hluboko v komnatách a černá jako noc kdy nesvítí měsíc a taky ta polovina co ti může nabídnout tu druhou největší sílu na světě"
A jak taková síla vypadá odpověděl jsem zvědavě, ale jediná odpověď byl temným, zlověstný smích
