Deník Panenky

Kluk s odhalenými kotníky

Ten tvůj pohled.Nervozita z každého tvého nadcházejícího pohybu. A hlavně, ta tvá omamující vůně, která se mi dostala do hlavy a nechce odejít. Ta známá vůně, když kolem mě beze slova projdeš, jako bychom si byli absulutně cizí. Stojíš tam, se svými kamarády a děláš jak tě hrozně zejmá co zrovna povídají. Ruce hrubiánsky nacpané v kapsách u mikyny, někdy u kalhot. Ty tvé věčně odhalené kotníky a dětská nevinná tvářička. Ty ale nejsi dítě, přesto se tak někdy chováš.

Nevím jak dál toto naše malé tajemství bude pokračovat. A už mě to ani moc nezajímá. Unavuje mě, jak před kamarády děláš že neexistuju. Nebo je chyba ve mně? Nebyla jsem ti dost dobrá? Nepoddávala jsem se ti bezmyšlenkovitě, jako to dělaly ty ostatní, který jsi sbalil?Nebo snad nejsem tvůj typ? Nedělala jsem to co jsi byl zvyklí u těch minulých? U těch, které jsi omámil svou miloučkou tvářičkou a pár lichotivými slůvky?

Ne, promiň, ale taková prostě nejsem. Hrál jsi si se mnou už dost dlouho! Nech mě už být! Nech mě už jít! Zahoď mě tak, jako jsi to udělal s těma bývalýma. Tak jak to uděláš s těma nadcházejícíma. Jsem jen další tvoje panenka, která je ale už stará a už moc okoukaná. Je čes najít si jinou panenku na hraní. Je čas, aby si mě, tvé malé tajemství, zahodil.

Nebo to nejde? Jsem snad jiná, než ty dosavadní panenky? Nebo mě snad nemůžeš hodit za hlavu?

Řekni, zlato,co ti brání mě prostě nechat jít.

Přivlastnil jsi si mě a já jsem ti až do teď oddaná. Tak co... Tak co zlato, máš mě radši než je? Jsem pro tebe víc než panenka na hraní? Hračka?

Miluješ mě?

Já tebe ano.