Deník Panenky

Rána. Ale v kom?

Vše ti připomenu, vše co jsme spoluprožili. Ano vím, není toho moc, ale pro mě je to celý život zkušeností. Třeba: „nedávej své srdce prvnímu debilovi, kterého uvidíš."

Ale umím se přiznat, umím říci„Ano zamilovala jsem se do něj."

Ale vždyť já ani nevím, co to je láska.

Už ani nevím kde a kdy to začalo.Ale vím přesně kde si mě, asi poprvé nahlas pozdravil, tak abych to vůbec měla šanci zaslechnout.

Byla mi to poprvé celkem lhostejné,ale poté jsem si začala všímat, že se o mě zajímáš.Projevoval jsi tak viditelný zájem, že by si toho i slepý všiml.

Tys vše začal a já jsem se jen postupně víc a víc s vášní přidávala. Věděla jsem tou dobou o tobě tak maximálně, jak se jmenuješ a jak vypadáš. Jinak jsem netušila do čeho vlastně jdu. Toho jsi dost využil a náš vztah začal nevině rozkvétat. Byl krásný jako růže a i tak pestrý.Ale všechny okvětní lístky, které se rozvinou, musejí také jednou opadat a uschnout. Tak taky skončil náš vztah. Upadal, až opadal celý a zbyla jen jedna velká rozšklebená krvavá rána. Ale v kom? V kom ta rána doopravdy zůstala? Bolí ho to míň?Stejně? Víc? To už se asi nikdy nedozvím.

Vždy když kolem tebe procházím,ptám se sama sebe, proč jsem to byla zrovna já. Proč jsi o mě začal jevit zájem? Proč...