Den na to jsem čekala v knihovně na smluvený čas. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale už jsem souhlasila. Pochybovala jsem, že Malfoy přijde včas. Četla jsem si proto další část knížky, kterou jsem měla rozečtenou.
Když hodiny na věži odbíjely třetí hodinu, knihu jsem zaklapla a schovala. Ruce jsem překřížila na prsou a čekala jsem na toho zmetka. Který se, kupodivu, dostavil jen patnáct minut po smluveném čase. Dřív, než jsem čekala.
Přišel do knihovny, jakoby se nechumelilo. Za to já byla nakrklá. Já mu mám pomáhat, a ještě na něj budu muset čekat?! Žádné takové. Když už, tak už.
Očima přejel po celé knihovně. Když mě uviděl, vydal se k mému stolku a bez jediného slova se posadil naproti.
,, Takže jako první bych tě asi mohla naučit poznávat hodiny, co ty na to?!" zeptala jsem se rádoby naštvaně. Malfoy protočil očima.
,, Musel jsem si něco zařídit" řekl prostě. Protočila jsem očima.
,,Pansyina ústní dutina by počkala" uchechtl se. Ten úsměv... Bože, hrabe mi. Ať už je to za námi a já tady s ním nemusím trčet.
,, Kéž by to někdo řekl jí.. " řekl do vzduchu a ušklíbl se. Já jen zakroutila hlavou a otevřela jsem učebnici Jasnovidectví.
~
,, Tak co, už to chápeš?" zeptala jsem se po skoro hodině šprtání se s tím hňupem. Není úplně blbý, ale rozhodně mu Malfoyovi koupili dlouhé vedení. No jasně, oni na to mají.
,, No... Jo. Asi jo" pronesl a zkoumal řádky v učebnici.
,, Vlastně moc ne... " řekl po pár sekundách a já učebnici zaklapla přímo jemu před nosem.
,, Tak to je smůla. Protože já už musím jít." řekla jsem a postavila jsem se. Vydala jsem se k odchodu. Vtom mě ale zastavila jeho ruka, onotaná kolem mého zápěstí. Podívala jsem se na jeho ruku okolo té mojí. Pod jeho dotekem do mě propluly vlnky elektřiny.. Vzpomněla jsem si na větu z knížky, při jeho doteku. Chvíli jsem se zamyslela, ale pak jsem svou ruku vtrhla z jeho sevření. Ať už jsem zase ve společnosti Lenky, která mě v rámci jejích možnosti vrátí do normálu.
,, Jonesová, prosím. Ještě chvíli." zaškemral.
,, Tu tvou chvíli už sis vybral s Pansy. Proč tě neučí teda ona?" zeptala jsem se, ale oba jsme znali odpověď. Malfoy se na mě pochybovačně ušklíbl.
,, Oba víme, že je blbá jak necky. Buďme upřímní... Pokud mám složit NKÚ, dokážu to jedině s tvou pomocí.." pronesl a já protočila otráveně očima. Posadila jsem se však zpátky, i když uvnitř mě byl boj. Nechat ho napospas a neriskovat, že moje přelétavé srdíčko se jím bude zaobírat, nebo mu pomoct a dokázat moudrému klobouku, že patřím tam, kam patřím?
,, A co chceš jako dělat? Za jedno doučování nic nestihneš. Musela bych tě doučovat častěji a já nevím, jestli se mi chce.. " řekla jsem nezaujatě.
,,Budu ti platit, když jinak nedáš" vyhrkl a já se uchechtla.
,, O tvoje peníze nestojím. " řekla jsem mu narovinu a znova jsem vstala, odhodlána odejít. Avšak něco mi v tom chtělo zabránit. Něco v mé hlavě mi říkalo : ,, Otoč se, smiluj se!! Nenechávej ho napospas." Druhé části mě se však Malfoy všemi směry hnusil. Ušklíbla jsem se, byla jsem nachystaná opustit knihovnu. Když vtom jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi viděla Malfoye s jeho otcem...
~
,, Au, tati AU!" zaslechla jsem zpoza rohu bradavických chodeb a zůstala ve svém úkrytu. Zvědavost mi však nedala, a já se potichoučku, po špičkách vydala za hlasy.
Zpoza rohu jsem viděla tu blonďatou kštici a jeho starší kopii. Ušklíbla jsem se a chtěla jsem odejít, ale nedalo mi to.
Malfoy nezněl moc nadšeně, že otce vidí. Lucius ho totiž pevně držel za límec a tlačil ho ke zdi. Šeptal mu všelijaká výhružná slova. Nevím jaké, ale určitě to nic milého nebylo. To se mi nezdálo jako úplně otcovské zacházení, ale nechala jsem to tak.
Otočila jsem se, když jsem narazila do něčí hrudi. Vystrašeně jsem se podívala, s kým mám tu čest. Naštěstí to byl Snape.
,, Není správné odposlouchávat cizí rozhovory, slečno. A začínat už tak brzo, ve dvanácti letech... "
~
Povdechla jsem si a vrátila jsem se zpátky za Malfoyem, který momentálně četl další stránky učebnice. V duchu jsem si nadávala. Proč pomáhat zrovna jemu?! Ale Lenka by mi řekla, že pomáhat se má každému. Však až jí tohle řeknu, ještě mě v tom bude podporovat! I když to je Malfoy. To se však nedá říct o Hermioně, Harrym a Ronovi... Proto jim taky o mých schůzkách s Malfoyem říkat rozhodně nebudu.
,, Ehm.. " odkašlala jsem si, abych na sebe upoutala jeho pozornost. Podíval se na mě.
,, Úterý a čtvrtek, ve 3 hodiny. Na stejném místě. Platí?" řekla jsem a Malfoy se vítězně ušklíbl.
,, Platí, Jonesová" řekl mi a já přikývla. Pak už jsem se definitivně měla k odchodu. Zajímalo by mě, co z toho budu mít já..
ČTEŠ
slytherin mudblood | draco malfoy
FanfictionCelé ty roky jsem strávila v té odporné koleji. Netušila jsem, proč tomu tak je. Proč na sobě nemůžu mít tu červeno-zlatou kravatu, která by dokazovala mou odvahu? Proč nemůžu zakusit havranovy hádanky, když jsem k tomu jako stvořená? Nebo snad proč...