slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 14 - Moudřejší ustoupí

Šla jsem po chodbě směrem do knihovny. Chtěla jsem si půjčit ještě nějaké knihy, než půjdu s ostatními ven. Prošla jsem dlouhou chodbou a už jsem byla skoro tam. Kousek před knihovnou jsem ale zahlédla Rona s Harrym, a jelikož musím uznat, že mi jejich přiblblé osobnosti chybí, zhluboka jsem se nadechla a vydala jsem se za nimi. Byla jsem jen pár kroků od nich, když si mě Ron všiml. Šťouchl do Harryho a ten se otočil. Jemně se usmál.

,,Ahoj.." řekla jsem s pohledem upřeným na jejich maličkosti. Oba na mě chvilku jen tupě zírali a potom mi pozdrav opětovali.

,,Hele, já vím, že vás to štve, ale já opravdu s Malfoyem nic nemám. Jenom ho párkrát doučuju, to je vše. Nic mezi námi není a už vůbec se s ním nespolčuju. Musela bych být blázen, kdybych vás vyměnila za našeho úhlavního nepřítele." mrkla jsem na ně. Oni se na sebe podívali a usmáli se.

,,My se už se stejně nezlobíme" řekl Ron a Harry jen přitakal.

,,Sice je Malfoy idiot a upřímně tě litujeme, ale nepřestaneme se s tebou kvůli tomu bavit. Máme tě rádi" řekl Harry a já je oba s úsměvem objala. Jsem ráda, že jsme se usmířili, ale na druhou stranu... za ty lži na sebe nejsem pyšná. Ale oni nic neví, a ani se nic nedozví. Haha...

Nakonec jsem knihovnu oželila a zůstala jsem s Ronem a Harrym. Chvíli jsme si ještě povídali na chodbě.

,, A jak se těšíte na Vánoce?" zeptala jsem se s nehranou radostí. Podívali se na sebe.

,, Bude to skvělý! Budeme všichni spolu." řekl Harry a já přikývla.

,, Až na Hermionu.. " dodal Ron. Taky mi to bylo líto. Těším se, ale je pravda, že bez Hermiony to nebude ono.

,, Nevěste hlavu, kluci. I tak si to užijeme! A s Hermionou vánoce oslavíme později. A dvakrát lépe!"
Povzbudila jsem je a oni se usmáli.

,,Co kdybychom už šli na smluvené místo?" navrhla jsem. Oba souhlasili a tak jsme se vydali na školní dvorek.

Lenka i Hermiona už tam byly. Lenka Hermioně něco horlivě vyprávěla, ale ona ji moc neposlouchala a věnovala se nějaké knize. Typické.

,, Ahoj!" pozdravili jsme je všichni jednohlasně a zasmáli se. Holky k nám upřely své pohledy.

,, Konečně jste se usmířili?" zeptala se nás Hermiona a my přikývli.

,,To víš, moudřejší ustoupí. Hádej, kdo je moudřejší.. " protočila jsem očima a holky se zasmály. Klasika..

Pod tím stromem jsme seděli skoro dvě hodiny. Chvíli jsme si povídali, chvíli jsme se učili, chvíli jsme si psali úkoly.. Ale nakonec se z toho vyklubal příjemně strávený den. Opravdu dlouho jsem se tak nenasmála jako dneska.

Za tu celou dobu jsem však neustále myslela na Draca. Myslela jsem na to, co asi tak teď dělá. Avšak pokaždé, co jsem si ho představila ve společnosti Pansy, znechutil se mi. Byla to ta nejpravděpodobnější možnost a mě z toho bylo zle. Ne že bych žárlila! Jasně.. Nemám na co! Ale máš, přiznej si to.. Nežárlím, rozhodně ne. Vůbec... Bože!

Potom jsme se vydali na večeři. Tam jsem si vzala pár brambor s kuřetem, které jsem s chutí snědla. Potom jsem se vydala na pokoj, kde jsem usnula hned jak jsem si lehla.

A nechala se unášet snem o blonďáčkovi...