Bylo nebylo malé děvče, co mělo milujícího otce. Ten náhle zemřel na rakovinu.
Clare se z toho zármutku nemohla dostat.
Pomohla ji její matka s tím, že musela malá Clare slíbit jeden nemalý slib.
Postupem času se její matka ukázala v pravém měřítku...
Nastupujeme do letadla a já hledám své místo. ,, sedadlo 22....kde je? ...19...20....21...aaa sedadlo 22" přemýšlela jsem nahlas. Nějaký mladík se na mě tak divně koukal. Tak jsem ho ignorovala. Moje matka seděla na druhé straně letadla, takže jsem od ní docela daleko, brácha seděl vedle nějaké holky. Sedla jsem si teda na své místo u okýnka. Po chvíli si ke mně přisedl ten mladík, co tak divně zíral. Nasadila jsem si sluchátka, ale ten cápek mi ho vytrhl. Otočila jsem se na něho s výrazem " si děláš prdel ne?!" a ten blbeček se jen blbě culil, po chvíli se rozkecal. ,,Ahoj, já jsem Patrik." ,, A co já s tím?" Byla jsem otrávená od rozhovoru s mou matkou a teď jsem otrávená dvojnásobně. ,, Tak asi by jsi mi mohla říct jak se jmenuješ ne?" Ten cápek ne a ne mlčet. ,, No jestli to furt nechápeš, tak nemám zájem se s tebou bavit " nasadila jsem si sluchátka a ten ichtyl mi je znovu vytrhl z uší. ,, To už si ze mě děláš prdel?!" Všichni se na mě otočili a protáčely očima. ,, Zklidni hormony holka. Nikdo ti tu neubližuje. Jen jsem se slušně zeptal." Pořád se culil od ucha k uchu. Tohle je beznadějný. ,, Ty ne a ne držet tu tvou hubu co?" ,, To jsi uhodla."zasmál se a pořád se na mě tak přiblbě díval. ,,Co tak čumíš?" ,, Čekám až mi řekneš tvoje jméno." Odfrkla jsem si ,, Clare." Podala jsem mu znuděně ruku a protočila očima. ,, Hezký jméno a kam letíš?" Zeptal se ,, Kam asi? Tohle letadlo letí přímo do Francie." Pleskl se do obličeje a vydal prapodivné zvuky. ,,Ajo já jaksi zapomněl... No a letíš sama?" ,, Kéž bych letěla sama. Popravdě neletím do Paříže dobrovolně." ,, Mám se ptát? Nebo si chceš vylít srdíčko?" ,, Moje matka s mým bratrem dostali lepší pracovní místo , tak se tam musíme přestěhovat. To je vše." Usmála jsem se snad poprvé od chvíle, když jsem zjistila, že se stěhujeme do Paříže. ,,Tak a kolik ti vůbec je ... devatenáct?" ,,To mi lichotíš. Je mi dvacet." ,,Tak jsem o rok starší no." Usmál se a tak nějak jsme si začali povídat o všem možným. Pomalu se dostavila únava. ,,Hele jestli ti to nevadí půjdu se na chvíli prospat." ,,Ne v pohodě, jen se prospí." Opřela jsem se o sedadlo a pomalu usínala. ... ,, Dobré ráno, teda spíš asi noc." Začal se na mě culit. ,, Co se tak culíš?" Dívám se na něj ještě s rozespalým výrazem. ,, Máš na tváři optisklou mou mikinu." Zapnula jsem rychle telefon. Měl pravdu. Měla jsem na tváři optisklou jeho mikinu... Podívala jsem se na něj s poker facem . On se jenom smál.
,,Tak jak ses vyspala princezno?" ,,Dalo se to, ale bolí mě za krkem.." ,,No jo jen kdyby jsi viděla jak jsi spala.." pořád se jen řechtal... Pak mi to došlo. ,, Ty sis mě fotil?!" Vykřikla jsem . ,, Byla jsi roztomilá. Nemohl jsem si pomoct. Chceš je vidět?" Kývla jsem, ale moje tváře nabíraly rudou barvu.. bála jsem se a styděla co uvidím...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na to, že jsem se tak bála nevypadá to špatně, ale další radši vidět nechci. ,, Pošleš mi ji později? Jako památku? Ale další už radši vidět nechci." Usmála jsem se na něj. ,,Jo, pošlu ti ji." ,, Dík." ... ,, Milí cestující, za chvíli budem přistávat. Prosím připoutejte se." ... Letadlo už přistálo v Paříži a já se s Patrikem musela rozloučit. ,, Napíšu ti až dojedu do svého nového domu..." Protočila jsem očima. ,, Jasně a já ti zase odepíšu až dojedu ke mě domů. Ukázal svůj bílý chrup, objali jsme se a rozloučili. Matka čekala s bratrem v taxíku. Nastoupila jsem si a jeli jsme do nového domova.
... Ahoj lidi, Je tu nová kapitola. Doufám ,že se bude líbit.
