Výměna[KenLoveT]

Kapitola Třetí[Den 2]

Ken

,,Kene! Vstáváme!" Budí mě milý hlas. Nejspíš Touka, která chce už začít natáčet, aby jsme měly aspoň něco zajímavého natočeno. Moje oko však nespatří Touku, ale vždy vysmátou Vil, která svítí baterkou, aby vůbec něco viděla.

,,Co...Co?!" Vylekaně se na Vil podívám a ona se jen pousměje. Všude okolo mě je tma. Když musí být ještě noc!

,,Kriste pane...Kolik je hodin?" Zeptám se ospale.

,,Za pět minut čtyři. A buď maličko víc potichu! Touka ještě spí a nechci ji probudit," odpoví mi. Už mi začíná lézt na nervy. A to je teprve druhý den! Proč mě sakra budí ve čtyři hodiny ráno?! Je normální?

,,Proč mě budíš  tak v nelidskou hodinu?" Zeptám se naštvaným tónem a jediným možným pohybem se postavím z postele.

,,Chci ti ukázat tuhle vesničku a nechci, aby nás točily na kamery. Jó, Touka je sice sympatická, ale tuhle chvíli bych si chtěla nechat jen pro nás. Jestli mi rozumíš," začíná mě děsit. Doufám, že mě nechce znásilnit někde za křovím. Ale teď se bojím i odpovědět. Když řeknu, že s ní půjdu, tak mě může znásilnit někde za stromem...Ale když řeknu, že nechci, tak co mi udělá? Znásilní mě doma? Teď hned?

,,No...Já..."

,,Neboj. Neznásilním tě ani nic jiného. Chci ti jen ukázat tu krásu, o kterou půlka lidí, co tu bydlí, přichází," Jen se sladce usměje. Mám ji věřit...? Miluju Bakuga a věřím mu, člověku, kterýho jsem potkala, když křičel na nějakou babičku a vypadalo to, že jí chce zabít...Asi nemám na vybranou.

,,No dobrá...Půjdu," povzdechnu si a Vil na mě hodí moje oblečení.

,,Tak se oblékni" Poručí mi a já na ní koukám jako kdysi na Bakuga, když mi řekl první lichotku, která zněla: 'Aspoň jsi lepší než ten nerdovskej idiot Deku'.

,,Co se děje? Se stydíš?" začne se smát a já se zamračím. Hodím ji zpět své oblečení.

,,Ano, stydím se. Jako normální člověk se nebudu svlékát před ženskou, kterou znám půl dne," Zavrčím. Spletla jsem se. Tohle nebude dovolená. To by byl život až moc lehký.

,,Tak já se otočím," podá mi moje oblečení zpět a otočí se. Jen si povzdechnu a začnu se svlékát. Noční košily si odložím na postel a obléknu si podprsenku. Chci si obléknout co nejrychleji triko ale všimnu si že to není mé triko ale někoho jiného. Jestli tohle udělala schválně tak ji zabiju!

,,Vil. Sakryš. Dalas mi špatné triko. Tohle není mé," Řeknu jí a zezadu ji opatrně podám to triko. Vil, beze slov, odejte s tím tričkem pryč, ani jednou se na mě nepodívá, zač jsem strašně ráda. Po chvíli se vrátí s mým trikem v ruce a zavřenými očima. Hodí to triko na postel a zároveň se málem přizabije. Musím se nad tím pousmát. I když jsem na ni pořád naštvaná a pořád mi přijde jako ten největší podivín na světě, je vážně milá a drží svůj slib. Doobléknu se a poručím Vil aby otevřela oči. Ona tak provede.

,,Okey. Pojď za mnou,"  Pobídně mě Vil a rozběhne se ven a já samozřejmě s ní. Opatrně zamkne aby to neslyšela Touka. Jdeme po cestě a vykládá mi nějaké historky. Já ji ale neposlouchám protože se koukám na tu krásu která vládne okolo nás. Všude okolo mě jsou všelijaké kytičky a stromky z nich půlku ani neznám.

,,Héj, posloucháš mě vůbec?" Uchechtne se Vil a já konečně začnu vnímat ten její otravný ale přesto milý hlas.

,,Oh...Promiň. Co si říkala?" Vil si jen plácne do čela. Právě teď mi určitě řekla celý její zajímavý a dobrodružný život a já ji neposlouchala. Ale když se chystám něco namítnout na svoji obranu, Vil spojí naše ruce v jedno a táhne mě na nějaký kopec kde mě bude chtít sto pro zabít či znásilnit. Už to vidím! Jak to pak asi vysvětlím svému příteli? "Hej, Čau, Bakugou! Znásilnila mě moje bývalá manželka ale to je v poho!"